9.díl - Stále na cestách

V minulém díle jste viděli:
Kyro se hrabal Morykovi ve věcech, a když upustil na zem jeho šifrou psaný deník, vypadly zářivě bílé dopisy...

„Můj malý medvídku - cože MEDVÍDKU?“ vyprsknul smíchy Kyro. „Doufám, že se tobě a tvému drakovi daří dobře. Pilně se uč a cvič a prosím, dávej na sebe pozor. dneska jsem... Blablabla, samá nuda“ obrátil Kyro oči v sloup. „Kdopak mu to píše?“ zadíval se až na konec listu. „No jo - Tvá máma,“ přečetl podpis, který byl skoro víc nakreslený, než napsaný a plný kudrlinek. „A co dál?“ pustil se nedočkavě do dalších dopisů. „Furt to samý. To si nemůže psát taky s někým jiným?“ navztekal se a už už se chystal odhodit hromádku pryč, když si všimnul, že je tam ještě jedna obálka. Byla vyrobená ze špinavého zahnědlého a místy očouzeného papíru a už na pohled vypadala odporně. Kyra právě proto zaujala,  tak ji nedočkavě otevřel. List poskládaný uvnitř byl snad ještě špinavější a ještě očazenější než obálka a na něm byla krvavě rudou tuší napsaná dvě slova: Já nezapomínám... „Řek bych, že tady asi nepůjde o zpětné dodání vánočního dárku,“ ušklíbl se Kyro a chystal se nacpat si dopis do kapsy. Jenže právě v tu chvíli mu padl do oka hnízdo plné malinkatých pavoučků. Ušklíbl se, upustil dopis na podlahu a zamířil přímo k hnízdu.

Jsi v pořádku? zeptala se Zira. Fília totiž přerušila rozhovor vpůli věty. Prostě najednou zamrkala a zmlkla. Cos to říkala? zeptala se po pár sekundách nepřítomně Fília. Jenom to, že už Korren neunesu, a že tě asi nechám abys ji chvilku nesla. Pořád se jí ještě příšerně motá hlava a kolem je taková spousta kamenů, že by o ně zakopla i v naprosto bdělém stavu takže... nechala Zira větu nedokončenou a významě se podívala na zrzku.   Jo, vezmu ji! Slitovala se nad ní Fília. A tak to Zira oznámila Korren, ta s hekáním a notnou dávkou štěstí přelezla z jednoho hřbetu na druhý, kde se jí zamotala hlava, a tak se předklonila a pevně se chytila jednoho z ostnů na hřbetě své dočasné fialové opatrovatelky.

 „OK, tak dobře, kdo tady nenávidí víc Moryka než já?!“ Zavrtěl hlavou. „Jsem hlavní podezřelý,“ zajásal potom a poťouchle se usmál, jako kdyby se mu povedl nějaký geniální vtip. Co s tím uděláme? Hodit mu to do kotlíku. Nee, to bych zapomněl a ty pavouky bych beztak snědl jako první já. „Jéé, co to je?“ Jako by mu celým tělem projel blesk. „Fíliooooo!“ zavřeštěl na celou jeskyni. Tyyy-yy!! Prostě jsi ten nejneposlušnější, nejhubatější, nejhorší trpaslíkojezdec, jakého jsem kdy měla!! myslela si Filia, když se konečně dokázala nabourat do Kyrova geniálního mozku. A zároveň nejlepší! Hádej! CO si myslíš, že jsem objevil?“ hovořil v duchu Kyro se svou milovanou dračicí. Ani neví, jak mi chyběla, pomyslel si, když jejich spojení skončilo.

Korren totiž začala vykřikovat něco jako: „Pozóóór indiáni jdou!! Uaaaa!!“ A mlátila kolem sebe tak, že zabořila nos do hlíny. Dračice se na sebe bezmocně podívaly a Zira kousavě podotkla: No ona si vymýšlí spoustu nenormálních světů a asi si to tak vryla do paměti, že se ji o tom zdá,  rozřehtala se a Fília s ní. Tu si Zira uvědomila, že se Fília směje, jako doopravdy. Aha, takže už našla Kyra. V tom bude nějaká čertovina...Fília se rovněž přestala smát a podezřele si Ziru měřila. Chvilku se na sebe škaredě dívaly a v tu ránu začala bezmocná Korren na zemi ječet. „Krvelačné kuřata nás zamordujou!! Spas se, kdo můžeš!“ A začala běhat. V leže!!!

Kyro se zrovna vyplížil z Morykovy osobní jeskyně a sotva stačil zapadnout za nejbližší balvan, už kolem něj prošel Sedo. Kyro byl vážně bravurně schovaný, tak zase chvilku čekal, až bouře odezní (Sedo projde, jen kdybyste to nechápali :D ) a pak opustil svůj úkryt a po jednom obešel lůžka všech jeho spoluučňů. No, lůžka – spíš jejich smotané přikrývky. A nezapomněl ani na Moryka.

Kirien už hledání připadalo vážně nesmyslné, vždyť už prošli skoro celý ostrov, ale Fília pořád říkala, jak se o Kyra strašně moc bojí, jak určitě leží někde v bezvědomí, a jak ho NESMÍ přestat hledat, protože POTŘEBUJE pomoc. A protože už se opravdu nudila, napadl ji senzační nápad. „Ehm, Moryku?“ začala nejistě. Neurčitě zamručel, a tak pokračovala: „Já bych si potřebovala - odskočit. Do lesa,“ dodala a snažila se tvářit rozpačitě. „A to proč?“ podíval se na ni Moryk. „Hádej,“ protočila elfka oči. „Aha,“ Moryk kapku zrůžověl, když mu došlo, o čem Kir mluví. „Tak běž, počkáme na tebe.“ „No to tak,“ ohradila se elfka. „Jděte klidně napřed, já vás doženu.“ Moryk byl z toho krapet vykolejený, že se nad tím ani nepozastavil, a pokračoval se dvěma draky a omráčenou zrzkou dál.

  „Tak ještě pepř a nějaké ty papričky. No to bude Kyrovi chutnat,“ ušklíbla se elfka a pro jistotu tam přidala ještě pár bylinek, popel a kdoví co ještě (byla pěkně napruzená...). Pak rychle odběhla do lesa. Neslyšně proletěla kolem Moryčka a spol. a v poklusu je jakoby dohnala. Jaktože není vůbec udýchaná, pomyslela si obdivně Fília. Tenhle ostrov byl samý kopeček. Ale to už naše skupinka dorazila zpátky k hlavnímu táboru a Moryk panovačně rozdával pokyny: „Ziro, polož Korren a nech ji vyspat a potom ulov nějaké zvíře. Nejlépe ještě dnes! Fílio, ty ještě jednou obleť ostrov! Kirien, přichystej ohniště a potom se postarej o tu nešikovnou cácorku!“ Moryk se pro jistotu rozhlédl, jestli už všichni plní jeho úkoly a šel si trošku zchrupnout. Kvůli tomu pomatenému trpaslíkovi se nachodil tak na týden. A v polospánku si lehl  a usnul, ani si nevšimnul, že se jeho přikrývka tak divně hemží. A ani se nepozastavil ned tím, že spí vlastně venku. Kyro, který ležel za taškami, se nevydržel skrývat a nepokrytě se chlamal. Netušil, že mu Moryk udělá radost hned tak brzo. Ale v tom si všiml, jak pavouci vybíhají z pod polštářů, ale bohužel ne do Morykovi pusy, ale venA v tom si uvědomil že cítí takové malé bodnutí, ale nevšímal si toho a šel se rychle přivítat s Fílii, než zboří celý tábor.

U ohně byl Tyrs nezvykle potichu. Neusadil Kir ani když točila s Kyrem kolem sebe jako by byl nějaký albatros. Všichni byli vlastně rádi, že se Kyro sám našel. Teda kromě Seda a Moryka samozřejmě, ti si nenechali jedinou příležitost, aby si zchladili svoji špatnou náladu na trpaslíkovi nebo jeho dračici. V tom vykřikla Korren na celý ostrov. „Jéééé, padají hvězdy! Všichni sem a něco si přejte!“ „Proč bych si měl něco přát?“ zeptal se Sedo skoro zároveň s Tyrsem. Zrzka viděla, jak na ni všichni nechápavě civí. „Copak u vás si nikdo nic nepřeje, když padá hvězda?!“ „Ne, na co taky?! Když si něco přeju, tak to udělám a nepotřebuji k tomu hvězdy,“ rozumoval Kyro a Fília, která v tu chvíli Kyra zbožňovala významně pokývala hlavou na znamením souhlasu. No ta by v tuhle chvíli souhlasila  i s tím, že svět je kulatý... sdělila Zira Korren. Ta se široce usmála a přála si, aby vždy měla kolem sebe tolik dobrých přátel a hlavně Ziru, která ji vždy dokázala rozesmát. Nikdo si ale nevšiml, že Moryk zůstává u ohně a kapají mu sliny z toho šťavnatého masa, které tak krásně vonělo. Neodolal a...

Korren se s trhnutím otočila od hvězdné oblohy, když uslyšela Morykův řev. „Proč tak…“ Ještě ani nedořekla a naskytla se jí velice vzácná podívaná - Kirien se totiž i se svou důstojností válela v trávě a naprosto nedámsky a neelfsky se chlamala ostošest. „Co to vyvádíš?“ ozval se od ohniště Kyrův hlas, ale ještě než dopověděl, začal křičet taky. Korren se tázavě podívala na Kir, která se začala smát ještě víc a pak se unaveně překulila na své lože. „Asi se nedozvím, co se tu děje, že?“ prohodila k elfce. „Nechceš,“ další vlna smíchu, „si dát maso?“ vypravila ze sebe s velkým úsilím Kirien a opět se svalila na zem. V tom se k ní přihnal Moryk a v patách mu výjímečně kráčel Kyro. „Tak která z vás okořenila to maso?“ zrudnul Mor. „Ty jíš maso?“ mátožně se podivila zrzka. „Samozřejmě že ne,“ začal se Moryk drbat za krkem,  „ale tady vašemu kámošovi trpaslíkovi z toho úplně slzí oči,“ dořekl, a tvářil se tak nějak stydlivě (kvůli tomu masu) což Kirien přineslo další záchvat smíchu. „Já jsem neschopný invalida,“ hájila se Korrren, když je obě Moryk zpražil pohledem. „Kyrovi výstřelky ještě pochopím,“ řekl na konec, „ale že se k němu přidáváš i ty...“ zakroutil nad elfkou hlavou. No že se nestydíš, s úšklebkem se přidal i Tyrs.

Uplynuly ještě dva dny, než se všechno dalo do pořádku. Nešlo tu jen o Korrenin částečný otřes mozku, ale taky o ty Kyrovi pavoučky. Nejen že nikoho dalšího nenachytali, ale byli tak trošku jedovatí, takže po tom štípnutí natekla Kyrovi celá ruka do téměř dvojnásobných rozměrů. A jelikož musel Moryk zjistit, CO ho to vlastně štíplo, aby našel vhodný protijed popřípadě léčivé kouzlo, musel se Kyro ke své rošťárně přiznat, čímž se zrušilo dočasné spojenectví trvající od té překořeněné večeře. Pak tu byla ještě ta věc s Morykovou jeskyní - Kyro ho hned po té kořeněné večeři sledoval do jeskyně, aby věděl, co Moryk udělá, až uvidí ten výbuch. Čekal, že vyběhne celý rudý vzteky a zase se začne velice hlasitě vyptávat, kdo mu to proved. Jenže on všechna jeho očekávání naprosto zmařil, protože vyšel pomalu a byl bledý jako stěna. Nezačal běhat po táboře jako šílený, ale v tichosti a v domnění, že ho nikdo nevidí, zašel za Tyrsem. Chvilku s ním o něčem diskutoval, ukazujíc přitom k jeskyni, a pak odešel. U společné zeleninové večeře se pak skutečně potichu a jako by nic zeptal, jestli náhodou někdo něco nehledal v jeho jeskyni. Nikdo se nepřihlásil (Kyro nechtěl zabřednout do dalšího průšvihu), ale Moryk od té doby vypadal o dost ustaraněji než před tím. A asi proto odlétali hned jak byli Kyro i Korren připraveni k letu.

Všimla sis toho, jak je Moryk posledních pár dní zamlklý? zeptala se při letu své černé dračice Korren. No jo, prostě Moryk, odbyla ji Zira. Ale Sedo se taky chová, jako by nebylo úplně všechno v pořádku, nedala se odradit zrzka. To bude asi tím, že se blíží ty bouře a vlny, před kterými nás varovala Arya, odpověděla Zira. Když myslíš, zamumlala Korren, ale nepřesvědčilo jí to.

Skoro tři dny nepřetržitě letěli mlhou, než narazili na malý ostrůvek, kde se zastavili, aby načerpali trochu sil. Moryk nejprve zkontroloval Korren a potom Kyra. Pak se rozhlédl po kamenité pláži. „Kde je Kirien?“ zeptal se klidně, ale zrzce neušlo, jak se mu v očích zablesklo zděšení. „Nevím,“ zněla jednohlasná odpověď obou jezdců i jejich draků. „Naposledy jsem s ní mluvila skoro před polovinou dne, kdy se mě ptala, jestli opravdu letíme dobře,“ ozval se na konec Kyro. „Asi se trošku zdržela,“ dodal Moryk, ale už ne tak klidně, jako prve. „Počkáme do úsvitu, to nás už určitě najde, a proto se v noci budeme střídat při hlídkách,“ oznámil a Sedo za něj dopověděl: Kyro má první hlídku, potom Fília, pak Zira, Korren, Moryk a poslední hlídku mám já. Dobrou noc.

Vážně bychom už neměli být u toho ostrůvku? Jak jsme na něm dnes měli přespat, zeptala se Kirien svého nekomunikujícího draka. Byly totiž už asi dvě hodiny po západu slunce. Nevím, jestli u ostrůvku, ale u Eragona budeme co nevidět, jal se po dlouhé chvíli odpovědět Tyrs. Takže ty si prostě letíš, jak tě napadne, a že se ostatní můžou strachy zbláznit, to je ti jendo,dopálila se elfka. Já nemůžu za to, že Moryk ostatní vedl trochu moc vlevo, i když se Tyrs snažil, aby to vyznělo nevinně, moc mu to nešlo. Hele, pokračoval, když jeho jezdkyně neodpovídala, alespoň tam budem dříve než ostatní. Chvilka ticha. Jsi ta nejpaličatější ještěrka, kterou znám, opáčila Kir, ale už nezněla tak neoblomně. Já ti dám takovou ještěrku… zavrčel Tyrs a udělal jednu otočku kolem své osy. Kir málem vypadla, ale přece se neubránila malému úsměvu. Být tam dřív než Moryk, to by bylo bezva. A jestli skutečně umírá strachy... To už si raději elfka nedomýšlela. 

Kyro svou hlídku samozřejmě prospal, a kdyby nebylo Fílii, která měla dokonale načasované své biologické hodiny, možná by už té noci nehlídal nikdo. Fília si potom čas na hlídce krátila pozorováním mlhy nad nimi - mlha řídla, a tak Fília počítala, kolik skrze ni uvidí hvězd. Když se dopočítala asi dvaceti, uvědomila si, že už by měla vzbudit Ziru. A Zira, aniž by tušila, že úplně to samé dělala i Fília, taky počítala hvězdičky. Když potom budila Korren, málem při tom přišla o oko, protože zrzka se šíleně lekla a rozmáchla nad sebou rukou. Zira nakonec bez zranění ulehla ke spánku a Korren na hlídce zůstala sama. První půlhodinku strávila přesvědčováním sama sebe, že se vlastně vůbec nebojí, což nebyla pravda. Pak se začala bát ještě víc, protože si začala představovat, co všechno se mohlo stát Kirien. A posledních deset minut byla bez sebe hrůzou, protože si uvědomila, že je na ní, aby vzbudila Moryka. Chvíli dokonce přemýšlela nad tím, že vzbudí Ziru, aby Moryka nemusela budit sama. Nakonec se ale sebrala a v naprosté tichosti obešla Seda. To ji dost vyčerpalo, protože při tom ani jednou nezakopla, a tak už méně opatrně zatřásla Morykovi s ramenem. Ten měl podobnou reakci jako předtím Korren až na to, že v té ruce, kterou se rozmáchl, držel meč. Zrzka se tak vyděsila, že ani nevykřikla a jen uskočila o krok dozadu. Jenže zrovna v těch místech měl Sedo ocas, a tak už byla Korren zase na zemi. „Jsi celá?“ zeptal se starostlivě Moryk a okamžitě vyskočil na nohy, aby Korren pomohl. „Máš hlídku,“ pípla místo odpovědi. Moryk se usmál, podal jí ruku a vytáhl ji na nohy. „Promiň,“ omluvil se potom. „Piletěli Tyrs s Kirien?“ zeptal se, když mu zrzka na jeho omluvu nic neřekla. „Ne,“ odpověděla a neuniklo jí, jak Morykovi po tváři přelétl stín. „Co se děje? Když se ztratil Kyro, neměl jsi o něj tak velké starosti,“ pohlédla Morykovi do očí. „To jsem si byl totiž skoro jistý, že jde o nějakou jeho rošťárnu, protože  to byl prostě Kyro, jenže Kirien takové věci nevyvádí, a tak jsem skutečně ještě o něco neklidnější, než když se ztratil Kyro.“ Moryk si mezi řečí uvědomil, že ještě pořád drží Korren za ruku a rozpačitě ji pustil. Zrzka nad jeho vysvětlením jen pokrčila rameny, ale nepřesvědčilo jí to.  Nakonec s nesmírnou opatrností dokráčela až k Ziře a uložila se ke spánku. Sedo pootevřel oko a kouknul na Moryka. Měls vidět, jak nenápadně se sem plížila, dokonce ani o můj ocas nezakopla, a ty ji potom takhle vyděsíš, rýpnul do něj šedý drak. Tak jsi mě měl probudit ty,  když jsi byl celou dobu vzhůru, odsekl Moryk a posadil se do trávy, odkud hodlal hlídat své zbylé dva svěřence s draky. No tak, snažil se ho utěšit Sedo. Co by tady dělal zrovna ON?  Moryk se zadíval do země.Cokoliv, když jsem tu já. Hrabal se mi ve věcech. Sedo si odfrknul. Jak víš, že to byl zrovna on? zeptal se pochybovačně. Protože se mi hrabal ve věcech a nechal nehoře ten svůj dopis. Ten, na kterém je napsané:  JÁ NEZAPOMÍNÁM, odvětil Moryk a dál zíral do země. Sedo nad tím jen zafuněl a uložil se k dalšímu předstírání spánku a Moryk, když zistil, že výslech už skončil, zvedl svůj pohled a očima pročesával okolí.

OZNAMUJI, ŽE TOTO JE VÝROČNÍ DÍL, JELIKOŽ PÍŠEME UŽ ROK :D

Užijte si čtení a těšíme se na příště

K1ka, Dity a Mája