12. díl - Začínáme

Následující měsíc se třem novým jezdcům a drakům slil v jednu rozmazanou šmouhu. Kyro už byl tak zmatený, že vstával uprostřed noci a Fília ho vždycky nakonec našla ve spíži. Korren nestíhala ani padat a sotva zalehla do postele, hlásná trouba budíčku už ji zase tahala ven. Kirien se zato adaptovala docela rychle (jako jediná si zapamatovala většinu jmen), ale ostatní jezdci ji kvůli rozhádanosti se svým drakem považovali za mírně rozpolcenou osobnost.

„Nejdříve zjistím, jak na tom jste,“ uvedl Mistr Eragon první hodinu šermu. „Kdo chce první?“ rozhlédl se po třech jezdcích. Kyro se hbitě postavil za Korren a zvedl jí ruku. „Tak pojď,“ povzbudivě se na ni usmál Mistr Eragon a napřáhl meč dopředu.  Korren vrhla na Kyra pomstyslibující výraz a s napřaženým mečem udělala pár kroků vstříc Mistrovi.  Mistr Eragon se v duchu podivil, odvážná holka.  Safira se usmála, alespoň zjistíme, jestli Moryk nepřeháněl. Eragon jí odpověděl: Nikdo nemůže být tak nešikovný, a udělal první výpad. Korren se lekla, trhla mečem nahoru a náhodou tak výpad odrazila. Nadšeně si pomyslela: … Jenže v tu chvíli přestala dávat pozor, na poslední chvíli si všimla dalšího výpadu a rozehnala se proti němu mečem, jenže ho o kousíček minula a síla meče ji otočila kolem své osy a nakonec ji stáhla s sebou na zem. Smůla začátečníka, poznamenal Eragon směrem k Safiře a pomohl Korren na nohy. „Znovu,“ kývl na zrzku. Ta jen ztěžka polkla a opět se pokusila o výchozí postoj. Tentokrát to Mistr Eragon zkusil pomaleji, jenže ani to Korren nepomohlo. Po třetím seku se zase válela na zemi, tentokrát s podlitinou na holeni. Nemusela se ani  otáčet, aby viděla, jak se všichni snaží zdusit smích. Teda všichni kromě Moryka – ten na to byl jednak zvyklý a jednak věděl, že ji to bude muset doučovat, což mu k smíchu moc nebylo. Eragon na zrzku zaraženě hleděl a Safira jenom hlesla: Nepřeháněl… „Tak kdo půjde jako druhý?“ vzpamatoval se Mistr Eragon. Kyro se pokusil strčit do Kirien, jenomže protože byla trošičku vyšší než Korren, nějak se to minulo účinkem a trpaslík přepadl dopředu. „Tak ty jdeš dobrovolně,“ neskrýval Mistr Eragon své nadšení. Kyro raději nic nenamítal a vystřídal zrzčino místo před Mistrem. Jelikož to nebral moc vážně a různě ze srandy poskakoval, dařilo se mu celkem úspěšně uhýbat Eragonovým ranám. Poté přišla na řadu Kirien. Poměrně dobře a s chladným klidem odrážela Eragonovy rány, alespoň ty zjišťovací. „Takže,“ vyřkl na konci hodiny svůj ortel Eragon, „Kirien a Kyro budou trénovat s ostatními a Korren v tom bude muset pomoct Moryk,“ vesele se na něj zašklebil.

Nejdůležitější ze všeho je dávat pozor na jezdce, uvedla hodinu Safira, ignorovala Tyrsovu poznámku: Ten je tak důležitý, a nechala každému na záda připevnit slaměnou figurku o velikosti jeho jezdce. Poletíte za mnou. Kdo ztratí nebo omlátí svého jezdce, odnese si to u svého ŽIVÉHO jezdce, protože jim to řeknu. Mimochodem, měli byste být ve stálém spojení se svým jezdcem, protože vás pak budu zkoušet z toho, co brali. Zira vyprskla smíchy, protože se okamžitě řídila Safiřinou radou a vstoupila Korren do mysli právě ve chvíli, kdy se poprvé rozplácla na zemi. Safira se taky pousmála a vzlétla. Nováčci letí za Sedem, já za nimi a za mnou zbytek, tak jak jste zvyklí, řekla ještě a Fília okamžitě vyrazila. ZA SEDEM, zahřměla Safira. Fília trošku neochotně poslechla, ale celou hodinu si náležitě užívala, její jezdec si totiž nemohl stěžovat nahlas. Za ní letěla Zira, která už na tom byla o něco hůř. Cesta vedla kolem moře, přes různé útesy a různými oblouky a Zira celou dobu letěla pomalu a opatrně, aby snad slaměné Korren neublížila. Tyrs za chvíli poznal, že byl špatný nápad letět až za Zirou, protože ho neustále zdržovala. Několikrát se ji pokusil předběhnout, ale Zira se vždycky v tu nejméně vhodnou chvíli otočila nebo zastavila, a tak to vždycky odnesla slaměná Kir. Tyrs na ni ještě ke všemu nedával obzvlášť velký pozor a vůbec mu nevadilo, když ji sem tam odřel o nějaký ten útes. Na konci hodiny Safira kontrolovala slaměné panáky a kriticky se zamračila na Tyrse. No co, Kir by se vyhla, ohradil se nevinně. S tím budeme muset něco udělat, řekla tiše Safira Eragonovi. Nebereš to vůbec vážně, řekla pak Tyrsovi. Musíš si představit, že tam sedí OPRAVDOVÁ Kirien, dodala ještě. To právě dělám, zamumlal pro sebe Tyrs.

„Teď se podíváme na vaše střelecké schopnosti,“ ukázal Mistr Eragon na tři luky zhotovené na míru. „Tak kdo půjde jako první?“ V mžiku stála Korren schovaná za Kirien a Kyro za Korren. Moryk elfce mlčky předal luk. Kir zaujala základní postoj a vypustila k terči ,vzdálenému padesát kroků, osm šípů. První rána terč asi o palec minula, Kir se zhluboka nadechla a další rány už měla v různé přesnosti v teči. „A Kyro, protože se schovává za dívku, půjde jako druhý,“ podal Eragon trpaslíkovi s úšklebkem nejmenší luk. Kyro založil šíp, napnul tětivu a zamířil, načež se mu šíp odklonil od luku. Korren se uchechtla, Eragon ji však umlčel ledovým pohledem. Kyrovi se tedy úspěšně podařilo vypustit první šíp, ten ale minul terč o hodně velký kus a zmizel někde v lese. Ani se nad tím nezamyslel a už vytáhl druhý šíp. Zbývajících šest se v různé vzdálenosti zabodávali do země mimo terč. Když trpaslík svým posledním šípem trefil terč, odhodil luk a nadšeně vyskočil. „Svou zbraň nikdy neodhazuj, ani kdyby se proměnila v hada,“ zpražil ho Mistr pohledem. A teď to nejhorší, pomyslel si Eragon a obrátil se na Korren. „Tak pojď,“ podal jí poslední z luků. Korren jej přebrala, jednou zkusmo natáhla, pak založila první šíp a vystřelila. Zabodl se do okraje terče. Zbylé šípy už se jí podařilo nasázek blíže ke středu terče, přičemž ten poslední už ve středu byl, i když jen na okraji. Chvíli bylo ticho a pak se ublíženě ozval Kyro: „Ona podvádí!“ Štěstí začátečníka, ušklíbla se Safira. Raději bych si to ještě ověřila. „Máš zvláštní techniku,“ řekl Eragon nahlas. „Mohla bys to prosím zopakovat?“ Korren pokrčila rameny a vzala si dalších osm šípů. „Stačí jen tři,“ usmál se. Korren zbylých pět odložila a vystřelila. První se zabodl kousek od středu a Korren už začala nabírat na sebedůvěře, proto druhý šíp přišel více ke kraji. Poslední byl už ale zase u středu.

Tak tohle je fakt blbost, zkritizoval Tyrs půlhodinu točení křídly dopředu a dozadu. Až to moře do Ellesméry budeš třikrát v kuse přelétat tam a zpátky, ještě mi poděkuješ, usadila ho Safira. Ziro, hop, hop! Není to nic těžkého, obrátila se na supící černou dračici. Těžkého ani ne, ale asi se ukoušu nudou, povzdychla si Fília. Když se tak moc nudíš, mohla by ses zkusit kousnout do ocasu, ale dělej to pomalu a pečlivě, usmála se Safira. A ty, Tyrsi, nesnaž se sundat tu slaměnou figurínu, máš ji mít za trest až do večeře, tak se z toho nezkoušej  vykroutit, ukončila SafiraTyrsův pokus ukousnout slaměné Kirien hlavu.

Draci konečně přistáli na plácku, kde se má konat hodina magie. Spíše sebou všichni plácli na zem. Ještě protáhnout, ať vám neztuhnout křídla, sladce se usmála Safira. Myslím, že moje křídla neroztáhnete ani kleštěmi, zavrčel Tyrs a neochotně začal po Safiře opakovat cviky. Zatni zuby a makej, nebo ti ještě přidá, dobromyslně se k němu natočil Tokko, bílý drak s černým mramorovým žilkováním, který i při protahování působil jako ladná labuť. A hlavně s úsměvem, přehnaně energicky do toho vstoupila Lina, malinově růžovo fialová dračice stříbrovlasé elfky Stelly. Tak jo, nadšeně začala cenit zuby Fília. Zira zavýskla a okamžitě se přidala. Jenže k tomu zavřela oči, začala si zpívat jakousi písničku o krásách Leony, kterou ji naučila Korren, a do rytmu si pohupovala hlavou. Což mělo ničivé následky, protože ztratila rovnováhu a skulila se na zem. Zrovna v tom okamžiku se ke drakům přibližovali jezdci a Korren, která to viděla z pohledu sebe i Ziry, takže dvojnásobně, zaraženě poznamenala: „To není můj drak,“ načež zakopla o drn a svalila se vedle Ziry. „Ti nevydrží ani měsíc,“ chladně to ohodnotila Tasha, jediná trpaslice na ostrově, jejíž drak byl mramorově žilkovaný Tokko. „Souhlasím s tebou,“ soucitně přikývla Zeeste, elfka s nezvykle krátkými vlasy, která nikdy neodkládala svůj meč. Proč máš na zádech kupu slámy?podivila se Kir a upřela na Tyrse nechápavý pohled. To jsi ty, nádhero, takhle dopadneš, když mě naštveš, odsekl Tyrs. „Váš úkol,“ přerušil jejich diskusi Eragon, ukázal na vejcovité kameny o velikosti asi průměrného elfa, které byly na ležato položené na zemi. Pro každého jezdce jeden. „Zvedněte kámen do stojaté polohy a udržte ho tam alespoň pět minut. Draci vám opraví chyby ve Strověkém jazyce ještě PŘEDTÍM, než to vyslovíte…“ „To nepomůže,“ vstoupila mu do toho tiše Korren. „A taky vám pomůžou s přísunem energie,“ pokračoval ve výkladu a zrzčiny poznámky si nevšímal. „Nějaké otázky?“ rozhlédl se po nejmladších třech jezdcích, a když viděl, jak se Kyro nadechuje, rychle řekl: „Žádné. Tak začneme.“ Kyro se asi půl hodiny dohadoval s Fílií o jednom slovním spojení, a když nakonec prosadil svou a řekl to nahlas, kámen se ani nepohnul. Korren pospojovala pár vhodných slov, ukázala je Ziře a už se nadechovala, aby je vyslovila nahlas, jenže v tom ji Zira zastavila: Chceš mít zpřerážené hnáty? Takhle ti ten šutr nevydrží stát ani dvě vteřiny. „Na to jsem…“ Zapomněla, já vím, utřela zrzku Zira. Kirien vyladila své kouzlo do všech detailů a ještě si ho dvakrát překontrolovala, než ho sdělila Tyrsovi. Jo, je to dobrý, přerušil ji v polovině kouzla a pobídl ji, aby už začala. Kouzlo mělo přesný účinek, kámen byl kde měl, stál jak měl a vydržel tak už čtyři minuty, když v tom sebou Kir sekla na zem a kámen ji okamžitě následoval. Safira v mžiku připlácla Tyrse k zemi a hrozivě na něj zavrčela. Měls jí dodávat energii a ne myslet na to, co bude k večeři, hřměla Safira tak, že to znělo celým cvičištěm. Kdyby dělala těžší kouzlo, mohla být už mrtvá! Tyrs těžce polkl a poprvé vypadal opravdu vyděšeně. Safira kolem sebe konečně přestala hrozivě máchat dlouhým ocasem, a tak se bez jediného slova Zeeste, krátkovlasá elfka, rozběhla k ležící Kirien a začala ji prohlížet. Vyslovila nad ní pár slov ve starověkém jazyce a Kirien se zmateně probrala. Zeeste se otočila na Eragona. „Bude v pořádku, Mistře.“ Než na to stihl kdokoliv cokoliv říct (včetně Kirien), Eragon ukončil hodinu a rozpustil tak vzniklý hlouček. Korren a Kyro, kteří do té doby stály nehybně jako dva solné sloupy, se rozběhli ke Kirien a vrhli se na ni. „Co se stalo?“ nechápavě je sledovala. „O tom si promluvíme později,“ významně pohlédl Eragon na Tyrse. Zeeste beze slova zvedla Kirien a odváděla ji k jejímu domku. „Dost zajímavý…stavba,“ ohodnotila Zeeste Kirienino křivé obydlí. „Kouzlilas?“ „Tak nějak,“ uhnula Kir pohledem. „Lehni si a odpočívej. Večeři ti donesu nebo pošlu a po západu slunce tebe a Tyrse očekává Mistr Eragon. V té velké síni,“ upřesnila to Zeeste.

Celou večeři se mezi jezdci/učni mluvilo o tom, jak ještě nikdy nikdo z nich neviděl Safiru tak rozzuřenou. Eragon si v duchu prošel vzpomínky od smrti Galbatorixe a pomyslel si, že ani on ji takhle neviděl. Po večeři všem rozdal nějakou práci a pak se vydal do velké síně, kde už na něj čekal Tyrs a Kirien. Oba byli zamlklí, Tyrs zahanbeně a Kir nechápavě. Mistr Eragon nejdřív Kirien zjednodušeně vysvětlil, co se stalo, nedal jim prostor pohádat se a krátce s nimi promluvil. Zakončil to slovy: „Myslím, že už se to opakovat nebude. Jděte a raději se moc nehádejte. Safiru z vás bolí hlava a znovu naštvat ji myslím nechcete.“ „Já nevím, kdo ji naštval,“ přisadila si Kir, ale ne moc hlasitě. Když spolu s Tyrsem opustili místnost, ze tmy se vynořily dvě podivuhodné oči. „Co si o tom myslíš, Bonaue?“ řekl Eragon, aniž by se za očima otočil. Ze stínu se k očím přidalo celé kočkodlačí tělo. Myslím, že by mohla zabrat léčba neklidem, odpověděl lakonicky. Můžu si půjčit Moryka? Kočkodlak nečekal na odpověď, otočil se a když mizel ve tmě, usmíval se, protože mu hlavou probíhal skvělý plán.

K1ka, Dity a Mája