3.díl - Jak se všichni máme rádi :D

Myslíš, že je to pobaví? zeptal jsem se Fílii.

No jasně, usmála se. Vzpomeň si na elfské muzikanty.

Musel jsem se té vzpomínce zasmát.

 Myslíš, že dokážeš být tak potichu, abys nevzbudil tu černou dračici? My jsme totiž velice bystré, zavrněla spokojená sama se sebou.

No možná něco shodím anebo se o tebe zase přerazím, usmál jsem se.

Mluvím vážně, odvětila Fília, ale řekla to tak, že jsem dostal strach, že si nedělá srandu. Fília mě chvíli pozorovala, očekávaje odpověď, a pak se samolibě usmála a začala pelášit nahoru po schodech. Pokrčil jsem tedy rameny a vydal se za ní. Snažil jsem se co nejpotišeji otevřít dveře, když v tom ve mně hrklo. Přede mnou stály obě dvě potvůrky a zubily se na mě od ucha k uchu.

Dali jsme se tedy do přípravy našeho malého ranního pozdvižení. Já chystal meče a dračice si připravovaly hlasivky. Nejvíce se asi těšila její černá dračice.

Jak se vlastně jmenuje?  Zeptal jsem se Fílii. A jaktože je s námi?

 Jmenuje se Zira a myslí si, že Korren, trhla hlavou směrem ke spící rusovlásce, malé pozdvižení neuškodí, ale pak Fília dodala: Neboj se, zcela určitě nám to vrátí.

 V té chvíli už mi to všechno bylo jedno a tak jsem horlivě začal bušit o sebe dvěma meči. Fília a Zira se ke mně jako na povel přidaly s řevem.

 Probudila jsem se a pohlédla na trpaslíka, který o sebe mlátil meči a řval „BUDÍÍÍÍÍČEK!!!“ a na dvě dračice s otevřenými tlamami.„To si děláte srandu!“ vyskočila jsem. Po dlouhé době mě někdo dostal do totální nepříčetnosti-fakt ráno za všechny prachy, protočila jsem panenky. Tohle mě prolétlo hlavou, když jsem se rozmáchla po tom černovlasém neřádovi. Už jsem ho skoro měla, jenže najednou uskočil a zaječel: „Korren! Přece bys nezmlátila někoho o tolik menšího, než jsi ty sama!“ „Odkud znáš moje jméno!“ Otočila jsem se naštvaně na provinile se tvářící Ziru. Už už jsem ji chtěla hodně ošklivě vynadat, když v tom strčila hlavu do dveří Arya. „Když máte tolik energie, alou na cvičiště!“ pronesla tiše, ale s dosti zlověstným zablýsknutím očí, takže nikoho ani nenapadlo neuposlechnout.Fírnen si vzal dračice do lesa na lov a létání a Arya se rozhodla překonat můj šermířský antitalent a ještě do toho zatáhla toho trpaslíka. „Korren.Kyro“ řekla a máchla od jednoho k druhému. „Kyro–Korren“ dokončila představování a každému nám do ruky vrazila jeden meč.V šermu se Kyrovi asi nepomstím, pomyslela jsem si a nasupeně ho měřila pohledem. „S holkama se nervu“ prohlásil ten samý Kyro, který mě ještě před chvíli přesvědčoval, abych ho ušetřila kvůli nízkému vzrůstu. A to mě dožralo ještě víc, a tak jsem se prudce napřáhla k výpadu, jenže mi meč vyletěl z ruky a - do teď nechápu jak - spadl mi kuličkou na konci rukojeti přímo na palec. Zařvala jsem a poskakovala po jedné noze. Kyro se při tom samozřejmě nemohl udržet smíchy. Arya se na mě dívala s prázdným výrazem, který jako by říkal: myslela jsem, že ten elf přehání… „Tak přejdeme od šermu přímo k léčení“ povzdychla si Arya a odvedla trpaslíka i rusovlásku na okraj cvičiště.Arya nám řekla slova ze Starého jazyka, které by můj palec měly vyléčit. Každého nás nechala je zopakovat, dokud to nebylo dokonalé, a pak ukázala na Kyra.„Nejdříve ty“ řekla a Kyrovi vymizely i poslední stopy úsměvu. Otráveně dal svou ruku s gedwěy ignasia na Korrenin palec a zopakoval slova, které ho naučila Arya. Bez výsledku. Tak jsem to zkusila já. Z palce mi zmizela fialová podlitina, ale pořád mě to bolelo. Arya si povzdechla a dokončila zbytek.

Tak to by bylo, pomyslel jsem si. Dokonale jsem se ztrapnil. Ale tak co, Korren ještě víc. Pořád ji vidím před očima, jak tancovala po cvičišti. Nebuď škodolibý, napomenula mě Fília.

„Ale tož, nemůžu se ani zasmát?“

Můžeš, ale teď jsi strašně škodolibý a to se mi DOOPRAVDY nelíbí. Chudák Korren, ona za to nemůže, zamračila se na mě a už se mnou po zbytek cesty na oběd nepromluvila. Přesměroval jsem svoje myšlenky na oběd. Co asi dneska budeme mít? Zase salát určitě!!!! Vařili tady no… zvláštně. Samá zelenina, ovoce a žádné maso!! Dnes dokonce obědvám s Aryou, tak to nemůžu hodit pod stůl…

Fília se se mnou konečně spojila a říká: Dnešní menu, tak máme tu předkrm: pečený králík a áno hlavní chod dalších 5 králíků na smetaně a nesmí chybět dezert! Překvapení! Půlka králíka s medem.

„NEPROVOKUUJ!“ Vrhl jsem na ni pohled zabijáka. Jen se zasmála a šla do speciální jídelny, kde se vlezli i draci. Já jsem vešel do dalšího nádherného stromu a uviděl Aryau a Korren, jak se na mě vyčítavě dívají. Udělal  jsem překvapený obličej (jako to už je tolik hodin?!) a tiše jsem se posadil, akorát jsem trochu zakopl o svou vlastní židli. Arya udržela vážnou tvář, ale Korren se naplno začala smát. Arya ji umlčela ledovým pohledem. Šeptl jsem směrem ke Korren. „Vzpomeň si na dnešní ráno!“ A začal jsem se ušklíbat. Ihned se přestala smát a začala rudnout, ale udržela se v klidu a začala jíst.

Tak fajn! Večeře s Aryou a ještě ke všemu s tím otravným prckem Kyrem, který ani neumí přijít včas, prolétlo mi hlavou, když jsem se hladově dívala na talíř plný zeleniny.

To je ale nemotora, vyprskla jsem smíchy, když zakopl o svou vlastní židli. Arya se kdoví proč snažila zachovat důstojnost situace a zpražila mě ledovým pohledem. Kyro mi však pošeptal „Vzpomeň si na dnešní ráno“  a já při vzpomínce na svůj trapas s mečem zrudla vzteky. Abych to zamaskovala, pustila jsem do jídla. Přitom jsem ale začala přemýšlet, jak by se mu asi líbilo, kdyby se mu z ničeho nic na oblečení zazelenal kousek mojeho salátu? Počkala jsem, až se Arya zahleděla někam do dáli a nenápadně po něm mrštila kousek salátu. Upřeně jsem na něj zírala a v duchu uzavírala sázky, jak dlouho potrvá, než si toho všimne. Kupodivu na to přišel docela brzy a začal mě propalovat velmi nenávistným pohledem. Arya si však toho zase všimla, a tato událost jí připomněla, že náš tým nových dračích jezdců není kompletní. Důstojně tedy odkráčela z místnosti. A to byla ta největší chyba, jaké se vůbec mohla dopustit…

Jupí, žádný dospělák, prolétlo Kyrovi hlavou, když všechen svůj oběd hodil po Korren. Tu to vyloženě rozpálilo do ruda.„Pomsta bude sladká“ usmála se pro sebe zlomyslně, když napřáhla ruku s mísou plnou ovocného salátu.

„To ji nedaruju“ zamumlal si pro sebe Kyro, kterému ze strniště odkapávala ovocná šťáva. Korren se mu už zase začala na celé kolo smát. Ovšem jen do chvíle, než ji umlčel na celém obličeji rozmázlý meloun. Teď se pro změnu rozesmál Kyro.

Ten kopřivový puding by vážně skvěle ladil s jeho černými vlasy, napadlo Korren. A od nápadu k činu nikdy není daleko…

„Žlutá ke žluté“ zašklebil se Kyro těsně před tím, než hrstnul po Korren citronovou šťávu.

A to už byli oba tak dopálení, že po sobě začaly bezhlavě házet vším, co jim přišlo pod ruku.

Vážně by mě zajímalo, jací ti dračí jezdci budou, pomyslela si Kirien, když Arya otevírala dveře do hodovní místnosti. V tom okamžiku však přišla o veškeré iluze, jelikož se jim oběma po tváři rozprsknul nadýchaný borůvkový koláč. Té zrzce ztuhnul úsměv na tváři a Arya vypadala, že vzteky začne chrlit oheň.

„Díky za koláč – můj oblíbený“ nemohla si Kirien odpustit svou chladnou poznámku.

„Rádo se stalo – jde ti k šatům“ neudržel se Kyro, který už se otočil. Aryra ho zpražila pohledem a Kirien polohlasem prohodila „Jestli jsou tohle dračí jezdci, pak já jsem vousatý trpaslík.“

„To by stačilo“ pronesla Arya na hraně trpělivosti. „Ehm, Kirien, tohle jsou – TI NEJHORŠÍ DRAČÍ JEZDCI, KTERÉ JSEM KDY VIDĚLA!“  vybuchla nakonec.

Jujky, pomyslela si korren.

S tímhle přístupem možná brzy nějakého elfa doženu k sebevraždě, usmál se Kyro.

„Zkáza Alagaësie…“ špitla pro sebe Kirien a obrátila oči v sloup.

Arya, už trochu klidnější, si odkašlala a váhavě začala „Takže Kirien, Kyro, Korren“ objela rukou celou místnost.

Korren okamžitě vyskočila a běžela obejmout elfku. „Ráda tě poznávám“ zavýskla nadšením. Kirien ji prkenně poplácala po zádech a odtáhla se.Tyrsi, jsou příšerní, zoufale zakřičela směrem ven.S těmi nechci nikdy mít nic společného.

Já myslím, že jsou skvělí, odporoval Tyrs. Alespoň tě napraví, rýpnul si těsně před tím, než se ztáhl do své mysli.

Jelikož jsme všichni měli po naši malé obědové bitce tak trochu zničené šaty, dostala jsem od elfů nádherné žluté s modrým živůtkem. Jenže bych nebyla opravdová Korren, kdybych nezakopla o jehličku na cestičce a neudělala si v nich překrásnou díru. Rovnou jsem si tedy celé šaty přešila a doufám, že elfové si té  drobné úpravy nevšimnou (i když Zira říkala, že silně pochybuje o mých krejčovských schopnostech…)

Úžasný nápad, Korren, usmála se po chvíli Zira a já zlověstně dodala: Kyro, těš se!

Zbytek odpoledne jsem strávila běháním po celé Ellesméře a sháněním různorodých předmětů. Hádejte proč? Abych se Kirovi pomstila za ten dnešní budíček. A vlastně ještě za ten souboj na meče…

„Ta modrá pořád nejde smýt“ snad po sté se už zoufale do zrcadla podívala Kirrien.

Vždyť ti to sluší, zazubil se Tyrs.

Snad po milionté jsem Fílie v duchu přehrával naši ovocnou bitku. Fílii z toho tkly slzy po tlamě a mezi záchvaty smíchu ze sebe vysoukala: Proč jen jsem tam nemohla být s vámi?

Když jsme se konečně zvedli, Fília se zvedla, že si půjde zalítat po Ellesméře. Chtěl jsem jít za ní, jenže ona mě zarazila: Podívej se na sebe!  Takhle chceš jít mezi elfy? Co si o nás pomyslí! Studem bych se musela zahrabat do země. A to ji tak nesnáším…

Podíval jsem se na sebe a uviděl pestrobarevnou směsici ovoce a zeleniny, která se jen dá hodit po člověku. Vlastně v tomto případě – po trpaslíkovi :D

K1ka, Mája a Dity - pá v dalším díle;)