7.díl - Aryino překvápko

„Tahat Korren už snad po sto padesáté mokrou z vody už nehodlám!“ naštvaně si Kirien založila ruce v bok. „Ať se postará někdo jiný!“ „Já jsem moc malý než abych ji tahal z vody - stáhla by mě s sebou. Ne že bych neměl rád koupání…“ bránil se Kyro. Moryk si dlouze povzdychnul, sletěl se Sedem níž k moři a pomohl zrzce do sedla svého, a potom jejího draka. Kyro se při té podívané náramně bavil, a tak měla Kirien mnoho času na přemýšlení - vytáhnout Korren z vody a posadit ji zpátky na Ziru totiž není jen tak! Elfka si toho nevšímala a ve svých myšlenkách se vrátila o pár hodin zpět:

Tvrdá kovářka Kirien rozpačitě objala a najednou dostala rýmu - alespoň to tvrdila, když se jí do očí vloudily slzy. Celý ten den loučení byl nějak podivný... už jenom to, že mezi Kyrem a jeho sestrou výjimečně zavládl smír bylo tak nějak zvláštní, ale ze všeho nejpodivnější byl okamžik, kdy všichni čtyři jezdci a Arya stáli tiše vedle sebe, v duchu se loučili s touto etapou života a mezi ně se nenápadně vloudila Maud. Podívala se nám všem dlouze do očí, a pak se (asi taky všem) rozezvučel její jasný hlas: Více než znáti všeho světa moudrost je zažívati ze společenství radost. I ze semínka, jež se zdá býti malé a bezcenné, může vyrůsti silný a košatý strom, jež ponese hojnost ovoce… Nepodceňujte sílu těchto slov a uchovávejte je stále ve svém srdci. Atra esterní ono thelduin. Mor´ranr lífa unin hjarta onr. Un du evaríny a ono varda.

Hmm... Co tím asi myslela??? uvažovala Kirien. Nevím proč, ale nemůžu se zbavit pocitu, že to nějak souviselo s námi všemi, vložil se do elfčiného uvažování Tyrs. Kirien se nadechla, aby svého draka usadila nějakým chytrým popřením jeho slov, pak si ale uvědomila, že má stejný pocit jako on a pusu zase zavřela. Kyrovi, který jen viděl její obličej, to připadalo nad míru vtipné a tak se pousmál: „Vypadáš jako ryba na suchu.“ Kir ho zpražila pohledem a chystala se něco odvětit, jenže v tu chvíli se Zira omylem ostře naklonila, Korren hlasitě vykřikla a při pádu zase zpět do moře se chytila té nejbližší věci, což byla k elfčině smůle zrovna krásně modrá sukně jejích jemných šatů. A protože její sukně nebyla stavěna na Korreninu nešikovnost, hlasitě se oddělila od elfčiných šatů a obě zahučely v moři. Když Kirien spatřila mokré trosky svých šatů, zanadávala tak, že by se za to nemusel stydět ani trpaslík. „Tak a dost! Dostaňte se z té vody, jak chcete, ale já už pro vás nehnu ani prstem. Nejbližší ostrov je asi třicet mil odsud, tak si tam klidně doplavte.“ S tím se k nim Moryk otočil zády a odlétal směrem k ostrovu. Kyro se díval, jak se ty dvě začaly obviňovat a jak by se málem porvaly, kdyby jim v tom nebránilo trošku rozvlněné moře. Pro něj to byl skutečně velmi zábavný den... Zira s Tyrsem na sebe kývli a s jemným šplouchnutím zajeli pod hladinu, ale ani jedna si toho nevšimla, protože se zrovna zabývaly vymýšlením těch nejkvětnatějších nadávek, jaké by se daly použít. Porot obě vykřikly, když se jim pod nohama z ničeho nic začaly zvedat dračí hřbety. Tyrs měl svůj pohyb dokonale naplánovaný a vypočítaný, takže se plynule zvednul k obloze. Zira se ale nadechla moc brzy, takže se zakuckala, pořádně postříkala už tak promáčenou zrzku a málem ji zase shodila do moře.

Korren si povzdychla. Všichni čtyři seděli u teplého ohně. Elfčiny šaty už dávno uschnuly, ale ty její kožené se ne a ne vzdát poslední vlhkosti. „To není fér“ zabručela si pro sebe zrzka. „Že to není fér?!“ zaječela Kirien. „Podívej se na moje šaty! Jsou roztrhané tak dokonale, že ani nejdou sešít!“ řvala Kir, která po asi desátém neúspěšném pokusu šití nechala a kousky její sukně teď ve vlahém večerním vánku opouštěly ostrov. „V tomhle se přece nemůžu ukázat před Eragonem!“ Moryk se škodolibě usmál, šáhl za sebe do jednoho ze spousty vaků a něco tam začal lovit. „Arya počítala s tím, že si jedna nejmenovaná zrzavá osoba  po cestě zničí šaty, tak mám jedny rezervní. Myslím, že ti padnou,“ dodal a se špatně skrývaným úsměvem vytáhl krásné načančané růžovoučké šatičky - samá mašle a blyštivá tretka. Kirien chvíli nebyla schopna slova, pak ale od šatů uskočila jako by byly jedovaté a rázně zavrtěla hlavou. „Tak to si radši nechám ty potrhané!“ vykřikla s němou hrůzou v očích, když pochopila, že ty její původní jsou už v tak žalostném stavu, že celou cestu nevydrží. S křikem začala běhat po ostrově a hledat velké (nejlépe lopuchové) listy, aby si z nich sama ušila šaty, jenže jako na potvoru byly všude jen jehličnany, nebo trním porostlé maliní. Nakonec se vzdala, vrátila se ke skupince u ohně, vytrhla šaty šklebícímu se Morykovi a důstojně odkráčela do lesa - jak to dovedou jen elfové. Bohužel celý dojem důstojnosti kazil Kyro řehtající se na celé kolo a Tyrs, který k elfce prohodil: Ta barva se ti k očím hodí mnohem víc než ta modrá… Chvíli se nic nedělko, jen si Korren lámala hlavu, proč jí Arya přichystala zrovna takové šaty. A pak se Kir celá rudá vzteky vrátila k ohni, zabodla ukazovák Korren do hrudi a spustila: „Za tohle můžeš ty! Ty šaty Arya nechala pro tebe! A navíc nebýt tebe, měla bych své staré šaty ještě v celku! To si vypiješ. Vyzývám tě na souboj!“ zařvala a odněkud vytáhla obnažený meč. Zrzka něco takového čekala, ale tahle reakce jí připadala přehnaná. Nasucho polkla a zavrtěla hlavou. „To opravdu nechceš,“ snažila se elfku přivést k rozumu. „Zničím ti i tvé krásně nové šaty,“ vyjelo z ní dřív, než to mohla zarazit. A tím byl její osud zpečetěn.

Naproti sobě stály na podivně ztichlé louce Korren a Kirien, které růžové šaty nesahaly ani po kolena. (vlastně Kyro s Fíliou málem brečeli smíchy a váleli se vedle sebe v trávě, Zira nadšeně poskakovala kolem a křičela: Do toho, Korren! Do toho, Korren!)   „Teď!“ nevzrušeně mávl rukou Moryk. Kirien stála v mírně přikrčeném bojovém postoji a čekala, co zrzka udělá. Té však nedošlo, že elfka stojí tak daleko od ní, rozmáchla se mečem a v bezvědomí se skácela do trávy. Zira se zarazila na místě, Kyro s Fíliou se začali smát ještě hlasitěji, Moryk beznadějně zakroutil hlavou, Tyrs souhlasně zamručel a Kirien začala křičet něco v tom smyslu, že se Korren praštila schválně, aby se jí nedostalo patřičné odplaty. Tyrs došel k závěru, že elfka nutně potřebuje schladit, tak ji popadl mezi přední nohy, vyhodil si jí do sedla a nejvyšší rychlostí s ní odplachtil někam nad moře.

 

Tak zas u dalšího dílu K1ka, Mája a Dity. 

A nebojte se růžových šatů!!! :D