10.díl - Noví jezdci

„Vstávat a cvičit!“ zavelel Moryk a probudil tím spící zbytek tábora. „Cvičit?“ vyděšeně zavřeštěl Kyro. „Hned po ránu?“ přispěchala mu na pomoc Korren. Moryk je oba dva probodl pohledem, takže se trpaslík i zrzka raději bez řečí posbírali a rozběhli se za Morykem. Sedo si mezi tím vzal na starost Fíliu a Ziru, které rázem přešel smích. Protahování křídel před nebo po dlouhém letu je dost nepříjemná záležitost. Když už konečně nebylo co protahovat, přiklusal čerstvým krokem Moryk a za ním se s funěním doplazili mladí jezdci. S takovým přístupem to u Earagona dlouho nevydrží, pomyslel si Moryk a usmál se při vzpomínce na své začátky. 

„Už vychází slunce  a ostrov nikde, pane navigátore!“ Rozhlédla se Kirien po moři před sebou. Aha, zněla Tyrsova ironická odpověď, a co je potom támhleto? vyfoukl obláček směrem k rýsujícímu se ostrovu. Elfka se naklonila dopředu a už chtěla namítnout něco dalšího, ale v tom okamžiku zůstala ohromeně sedět a koukala na výhled, který se před ní otevřel. K Ostrovu se blížili opravdu rychle, takže za chvíli se z nezřetelných zelených a hnědých skvrn zformoval výhled na ohromnou deltu ještě ohromnější řeky. Už jsem unavený, zafuněl Tyrs. Tak se utáboříme rovnou tady, nadšeně ukázala na deltu. Tak na to zapomeň, setřel ji Tyrs, Jsem drsný drak, nemůžu mít revma. Kirien mu neméně ironickým tónem odpověděla: Ty a drsný? Tyrs zůstával potichu a přeletěl menší hory. Kirien věděla, že k návratu k deltě Tyrse nepřemluví a tak paličatě zakřičela: „Já chci okamžitě dolů!“ Jak je libo, ušklíbl se Tyrs a prudce se otočil. Tohle Kir opravdu  nečekala a začala padat k zemi. Než si však stihla uvědomit, že letí vzduchem, už zapadla mezi koruny stromů. Tím volný pád skončil, protože se Kirien začala zamotávat do lián, které brzdily její pád. Po cestě dolů se připravila na tvrdé přistání, takže pro ni bylo příjemným překvapením, když nakonec žuchla do měkoučkého načechraného mechu. Kirien se už nadechovala že Tyrsovi pořádně vyhubuje, ale místo toho na něj zakřičela myslí i doopravdy: „Tady je to nádherné!“ To teda jo, vzdechl zasněně, aniž by si uvědomil, že vlastně s elfkou souhlasil.

Kirien se samozřejmě za celou noc ani neukázala a Moryk byl pořád víc a víc nervózní. Ale ani to nemohlo zabránit vítěznému pocitu, který se všech zmocnil, když byl Eragonův ostrov na dohled. „Páni,“ vydechla Korren. „No teda,“ přidal se Kyro.“Kde myslíš, že budeme jíst? A spát? A kdo nám asi bude vařit?“ vychrlil ze sebe a v tu ránu už byli oba i se svými draky v živé debatě. Moryk se ohlédl za sebe v bláznivé naději, že se elfka vynoří tam. Kirien se ale nevynořila. „Eragon mě zabije,“ zašeptal si pro sebe. Čím blíže byli k ostrovu, tím více Moryk bledl. Když dorazili až nad jeho nejbližší cíp, který byl celý zalesněný, byl už skoro průsvitný. Všichni byli strašně nedočkaví a tak slétly až těsně nad větve stromů. Korren zrovna cosi nadšeně vykřikovala na Kyra, když v tom se pod nimi mezi kmeny stromů prosmýkl modrý drak a ozvalo se zavýsknutí. „Kir?“ vykřikla Korren a všichni se jako na povel otočili. Koruna stromu kousek od nich se zatřásla a z lesa vystřelil... „Tyrsi!“ zakřičeli všichni unisono. „Ahoj!“ rozverně z Tyrsova hřbetu zavolala elfka. „Kirien!“ opět všichni naráz. Morykovi se očividně ulevilo. „Kde jste u urgalích spoďárů byli? Já už si chystal oprátku. Víte co by mi Eragon udělal, kdybych se tu ukázal bez vás?“ „To Tyrs!“ hájila se okamžitě Kirien. „Trval na tom, že jste uhnuli vpravo, a že on letí dobře.“ Moryk pro změnu trošku zrudnul. „Vpravo jsme uhnuli schválně, abychom měli kde přenocovat a abychom sem nemuseli přistávat uprostřed noci a...“ „My to zvládli skvěle,“ tlumočila elfka Tyrsova slova. „Jenže je tu i Korren a Zira,“ řekl Moryk tónem: Jak-jsi-na-to-mohla-zapomenout. Kir a Tyrs se na sebe podívali a dali se do smíchu. „Aha,“vypravila ze sebe Kir. Korren zrudla a snažila se tvářit vážně a uraženě. Jenže to už se smáli i Kyro a Fília a to už musela hrdost stranou. Nakonec se smáli všichni, a i Morykovi, který se snažil tvářit pořád přísně a nad věcí, začaly škubat koutky úst. A taky bylo vidět, že se všem, hlavně Morykovi, pořádně ulevilo. „Tak, bando, letíme,“ řekl trochu rozverněji, než bylo zvykem a ukončil tak hromadný záchvat smíchu. „Ano, pane,“ zakřičeli všichni tři z plných plic a prkenně se posadili v sedle. A to už Moryk nevydržel a opravdu se rozesmál. Všichni na něj vyjeveně zírali, včetně Seda. Moryk si odkašlal a schválně strojeně zařval: „No tak! BUDE TO!!!?“ Draci se okamžitě dali do pohybu, ale i nadále panovala mezi všemi veselá nálada. Fília si všimla, že se dokonce ani Tyrs a Kirien skoro vůbec nehádají a vysvětlila si to tak, že zřejmě prožili nějaké veliké trauma... Ale víc už nad tím nepřemýšlela, protože se všech zmocnilo nadšení z nadcházejícího setkání.

Eragon ukončil nástup, když na něj promluvila Safira: Už jsou tady! Už letííííí! „Co?“ zmateně zamrkal Eragon. No přece říkám, že Sedo říkal, že Moryk říká, že přeletěli deltu a blíží se k nám. Už se nadechoval k odpovědi, když... „Mistře Eragone! Ebrithil!“ nadšeně přiběhla krásná elfka s dlouhými vlnitými stříbrnými vlasy  a vzrušeně na něj upírala své tmavé oči. „Mám úžasný nápad. Tohle Vás určitě ohromí!“ zatvářila se tajemně a shodila ze sebe plášť, přičemž zakřičela: „Jednotné výcvikové uniformy!“ Eragon ohromeně zíral na pěkné, ale příliš přezdobené malinově růžové šaty. „Jsem ohromen,“ vypravil ze sebe zdvořile a v duchu zaraženě zakroutil hlavou. „Takže s tím souhlasíte?“ zeptala se nadšeně. „Je to výborný nápad, ale než se úplně rozhodnu, poradím se se Safirou.“ NE, NE, NE a ještě jednou NE! zakřičela vyděšeně Safira. „Tak co na to říká?“ „No, bude o tom přemýšlet, Stello.“ Elfka nadšeně, ale elegantně odešla a v doprovodu své malinově růžové dračice se připojila k ostatním. „Syde, Asto, vypadal opravdu nadšeně. Určitě to zavede!“ Tak to se máme na co těšit.“ řekl Aster, snědý hoch s odhalenou vypracovanou hrudí.

„... takže ne, abyste něco pokazili.“ dokončil svou instruktáž Moryk. Nemluv, v duchu si nakázal Kyro. NEPADEJ! řekla si Korren. Ať jsem neviditelná... zasténala v duchu Kir, která si uvědomila, že má na sobě pořád ještě růžové šaty, se šmouhami od liján a celé potrhané.

Kde tak dlouho jsou? pomyslel si mírně nervózní Eragon. Vždyť to není poprvé, konejšila ho Safira. Jenže ještě nikdy nepřiletěli tři nováčci najednou, opáčil Eragon. O to zábavnější! zavýskla Safira. A nemýlila se. Vzápětí před nimi přistáli čtyři draci. Eragon okamžitě nahodil vstřícný úsměv, který mu však na okamžik povadl, když spatřil jezdce. „Vítejte na ostrově Renatur.“ slavnostně uvítal Eragon nové jezdce. Všichni sesedli ze svých draků, přičemž zrzka neslyšně pohybovala rty (Nespadni! Nespadni!). Moryk začal představovat: „Toto jsou noví jezdci a draci. Kyro a Fília,“ ukázal na neobvykle vyhublého trpaslíka se strništěm místo plnovousu a rozježenou kšticí černých vlasů, po jehož boku nedočkavě poposedávala fialová dračice. „Kirien a Tyrs,“ Eragonův pohled se svezl na vysokou elfku s modročernými vlasy, která na sobě měla... RŮŽOVÉ ŠATY?! Tyrkysový drak za ní se tvářil, jako by ji neznal. „Korren a Zira.“ Eragonův pohled spočinul na poslední dvojici: kudrnatá rozježená zrzka s koženými šaty, které už očividně měly hodně za sebou a ze kterých odkapávala voda, a černomodrá dračice, která vypadala, že každou chvíli vyprskne smíchy.  Stelle se v očích zračilo čiré zděšení. Eragon si udržel svůj vstřícný úsměv, ale v duchu zaskočeně řekl Safiře: Teda TOHLE jsem opravdu nečekal. Safira optimisticky opáčila: Já taky ne, ale víš, jaká to bude zábava? Jsou úžasní.Eragon na to raději nic neřekl a obrátil se k nováčkům. „Já jsem Eragon a toto je Safira, oslovujte nás Mistře nebo Ebrithil. Vítejte mezi námi.“ Pohledem napomenul nenápadně okounějící učně.

„Vidím že jste poznamenáni dlouhou cestou,“ Jenom trošku, usmála se Safira. „Večer se uskuteční uvítací hostina...“ „A bude tam pečené prase?“ nevydržel to Kyro s rozzářeným obličejem. Moryk ho zpražil pohledem a Kyrovi jako naschvál zakručelo v břiše. Eragon se v duchu pousmál, ale Safira se v duchu nekontrolovatelně rozřehtala. Navenek to na nich nebylo poznat, a proto všechny překvapilo, když se Eragon lišácky pousmál: „Hádej. Ale přejdeme k vašemu vzhledu.“ řekl už vážně. Všechny pohledy se obrátily ke Korren a ta padla k zemi v záchvatu smíchu. Nespadni, připomněla jí Zira její předsevzetí. Eragon se trochu bezradně podíval na Moryka a ten okamžitě zakročil: „Takže pro Kyra budeme potřebovat něco hodně malého a trochu užšího. Tak hubeného trpaslíka jsme tu ještě neměli. Kirien asi ocení elegantní modré šaty…“ „To bych teda prosila!“ skočila mu do řeči Kirien a naštvaně se podívala na zrzku. „…a pro Korren... ehm...“ dlouze se zamyslel Moryk. A pak se nepatrně pousmál a dokončil: „pěkně pevnou vydělanou kůži.“ „A žlutou,“ nadšeně se přidala zrzka. „Stello, už můžeš,“ křiknul Eragon za sebe. A zpoza rohu vylétla nadšená stříbrovláska. Vytáhla svůj krejčovský metr a vrhla se na Kyra. Eragon jí mezitím předal instrukce a Stella si to začala zapisovat do koženého deníčku s růžovým peříčkem. Kyro nasadil výraz mučedníka. Když byla Stella se vším hotová, Eragon se opět ujal slova. „Do této místnosti si odložte věci a Safira vás provede po ostrově.“

„Je obdivuhodné, že jsi tři tak, ehm, obdivuhodné jezdce dovedl až sem, ale kde jste se tak zdrželi?“ zeptal se Eragon o něco později, když s Morykem probíral podrobnosti cesty a nových jezdců. „Korren,“ Moryk se odmlčel aby měl jistotu, že jeho mistr ví o kom je řeč, i když věděl, že na jména si opravdu dává pozor, „spadla do jezera Fascia.“ „Jak?“ nechápal Eragon. „Jezero ji naprosto fascinovalo, až se naklonila trošku víc než měla. A Zira pořád nevěděla, jak má přistát, aby jí neublížila.“ Eragon překvapeně zamrkal. „Dělá tohle často?“ „Jako to padání? Skoro pořád!“ usmál se Moryk. Ona ho přiměla k úsměvu, sdělil Eragon celý udivený Safiře. A ty se mu divíš? odvětila mu, a promítla mu,  jak zrzka úplně uchvácená vstupovala do velké budovy, pohled přilepený u stropu, a zakopla o práh. Ne, nedivím, souhlasil Eragon. Obrátil se zpátky na Moryka a opatrně se ho zeptal: „A jak jí v tom případě jde šerm?“ „Moryk se nervózně ošil. „Počítá se jako úspěch, když při vědomí vydrží alespoň prvních deset minut. A právě proto mi královna Arya dala za úkol individuálně ji v šermu cvičit. Po cestě a do doby, než určíš jinak, jenže já to po cestě nestihnul,“ řekl Moryk a převyprávěl Eragonovi celou cestu včetně prvního setkání s padající Korren. „V tom případě ti neukládám jinak a pokračuj ve výuce šermu. Ale pověz, nepřeháníš trochu? Vždyť tak nešikovný přece jeden člověk být nemůže!“ pohlédl na něj pátravě Eragon. „Ale může, Ebrithil,“  odpověděl Moryk ale s naprosto vážnou tváří. Stejně si myslím, že přehání, sdělil Eragon Safiře. Já ne, odtušila v záchvatu smíchu.

„Takže, teď už se všichni znáte…“ dokončoval Eragon svůj proslov. Právě jsem zapomněl všech osmnáct jmen, pomyslel si Kyro. „Nuže, hodujme,“ objel Eragon pohledem všechny jezdce-učně, shromážděné kolem obřího kulatého stolu, a draky, kteří seděli za nimi, ti všichni v jedné místnosti. „Na uvítanou,“ zvedli všichni své číše se sladkým nápojem. „Na uvítanou!“ bujaře zopakovala Korren a přiťukla si s Eragonem. Jenže po tom „přiťuknutí“ se Korrenina sklenice rozsypala na malé střípky. „A teď si to slep,“ pronesl neutrálním hlasem Eragon, takže si Korren nebyla jistá, jestli to myslí vážně. Ale jen pokrčila rameny, posbírala všechny kousky a začala odříkávat slova pro spojení. Eragon už se přikrčil v očekávání výbuchu, když mu Korren ukázala své dílo. Střípky se spojily tak, jak je zrzka zrovna sesbírala, takže z toho vyšlo cosi, co vypadalo spíš jako abstraktní umění, než sklenice na pití. Ale kupodivu z ní nikde neteklo. Kyro to chvíli se smíchem sledoval, pak se ale rozpomněl na Eragonův slib a přes celou místnost zakřičel: „A co mý pečený prase?!“ Všechno ztichlo a veškerá pozornost se obrátila na Eragona. Čekali, co tomu řekne. A ten velice překvapivě ukázal na podnos, ležící před Kyrem. „Tady ho máš,“ dodal na vysvětlenou a tvářil se u toho skoro jako nějaký šlechtic, který předává jeho nejoddanějšímu poddanému slíbenou odměnu za zabití netvora. Jen ti, co stáli jen kousek od Eragona, viděli, jak mu poškubává koutek úst v zadržovaném úsměvu. Jenže Kyro nebyl tak blízko, aby to viděl a mimoto byl plně zaměstnán sundáváním kolosálního poklopu ze zakrytého tácu. Chvíli s ním marně zápasil, ale nakonec se mu povedlo odkrýt skrytý obsah. A opravdu, leželo tam pečené prase. Kyro se na něj žádostivě vrhnul. Po několika kousnutích se ale zarazil a střelil pohledem po Eragonovi. „Je to z cukety a brambor!“ zaječel dotčeně. Celý sál se začal hlasitě smát, dokonce i Kirien, která chvíli přemýšlela nad tím, že se kvůli tomu „praseti“ urazí.

Nikdo si ani nevšiml, že je z ochozu nad místností, utápějícím se ve tmě, sledují dvě pozoruhodné oči. Tak s těmi nuda nebude, pomyslel si Bonau a zmizel z ochozu. 

 

Dity, Mája a K1ka