11. díl - Konec srandy

Nad ostrovem Renatur se line kovový zvuk budící hlásné trouby. Do místnosti, kde spí ještě nezabydlení jezdci (tedy naše trojka) energicky vstoupil Eragom. „Vstávat,“ zavelel. Kyro otevřel jedno oko a současně se nadechl, aby začal velmi hlasitě odporovat. Jenže cosi v Eragonově výrazu mu to nedovolilo. Místo toho k údivu všech ostatních vyskočil z pokrývek, postavil se do pozoru a zakřičel: „Rozkaz, Ebrithil!“ Korren i Kirien zděšeně vypleštily oči. Eragon na ně zvolna přesunul svůj pohled a nadzdvihl jedno obočí. Obě okamžitě vyskočily a zakřičely: „Rozkaz!“

 „Tohle je naše Osada,“ ukázal Eragon na velkou louku, která se vypínala vzhůru a byla ohraničena z jedné strany řekou Latin, do které už Korren stihla spadnout a pro jistotu vzala s sebou i Kyra, a z druhé strany byla obklíčena skalami a jeskyněmi. Zde budete bydlet, dodala slavnostně Safira. „Jé, už vidím domeček pro Kirien, tam ten růžový!!“ Kirien se už chystala, že mu vlepí, když vtom Eragon mimochodem prohodil: „No víte, vy si ty domky musíte postavit sami, tam na vrcholu louky máte veškeré potřebné nástroje a materiál.“ Všichni tři jezdci oněměli a Korren byla tak bílá, že byste si ji spletli s duchem. „Ehm Mistře?“ Zavolala Kir nejistě na odcházejícího Eragona. „Ano? Ptej se.“ „Můžeme to postavit úplně, jak chceme a jakýmkoliv způsobem?“ „Jistě. A ještě jedna věc. Pokud do večera nepostavíte dům, spíte pod nebeskou klenbou,“ svorně se podívali na nebe, kde se začaly kupit mráčky. „Co budeme dělat?“ řekla nešťastně Korren a sedla si na bobek. „No nevím jak vy, ale já se chci dneska vyspat“, prohlásil Kyro a odešel. Udivená Fília šla v těsném závěsu za ním. Tak to je drsné, ale vtipné, vyprskl Tyrs smíchy. Už chci vidět, jak se ty potácíš s kladivem a stavíš dům. „No a já chcu vidět tebe, jak mi nosíš dřevo a všechen materiál a přitom ti nic nespadne. Takže nejdříve vybereme materiál. No pojď! Snad sis nemyslel, že bych tě z toho vynechala?!“ Korren? V pohodě? Ptala se Zira, trochu překvapená z průběhu tohoto dopoledne. „Ne,“ odpověděla ji zrzka a otočila se směrem ke stavebnímu materiálu. Ále, snažila se ji Zira uklidnit, vždyť to není zas tak hrozné. „Máš pravdu, ani ne. Akorát se při tom ZABIJU!“ „Fandím ti,“ zakřičel trpaslík, který Korren zaslechl a pokračoval: „Ale nepadej z prvního patra, je to nízko!“ Korren ho propálila tím nejzlejším pohledem, jakého byla schopna a raději začala vybírat místo pro svůj Příbytek.

„Slož to někam sem,“ ukázala Kirien na malou rovinku pod jednou jeskyní obzvláště obrostlou zeleným mechem. Jak rozkazuješ, má paní, ušklíbl se Tyrs a hodil na hromadu poslední část materiálu. Elfka se na to chvíli zamyšleně dívala, pak zvedla čtyři trámy a lehce je zabodla do země. „Prosím, upevnit,“ usmála se na Tyrse, který je ocasem zatloukal hlouběji do země ještě dřív, než dopověděla. Ale byl to MŮJ nápad, zavrčel pro sebe. Potom Kir rozdělila dřevo na hromádky podél „zdí“, otočila se a zadrmolila pár slov ve starém jazyce. Tyrs pomyslně nadzvednul obočí. „Ať nás nikdo neslyší,“ řekla, a než stihl tyrs dodat dotčené Nás? začala elfka zpívat. Tyrkysový drak se okamžitě přikrčil a pokusil se zacpat si uši, jenže Kir tímto zpěvem kouzlila, a tak ji Tyrs slyšel i v jejich spojení. Už se chystal hlasitě protestovat, když vtom se dřevo začalo hýbat a formovat do podoby… zdí. Drak to chvíli pozoroval, pak ji opatrně vstoupil do mysli a beze slova jí začal pomáhat – hlavně dodáním energie. Máš to křivý, prohlásil když skončili a společně si prohlédli své dílo. To bude tím zpěvem, dodal soucitně, zatím co Kir rušila kouzlo neslyšnosti. „Ale mě se LÍBÍ!“ zakřičela elfka a vběhla do něj.

Proč kopeš díru do země, když máš stavět dům?! Pronesla nechápavě Fília. „Aby mi ten domek vydržel stát aspoň den, musí to mít prostě pevné základy, chápeš?“ odvětil Kyro zabraný do práce (a proto byl tak zpocený a smrděl pravým trpaslíkovským potem :D). No, ale podívej se na Kir, už to má skoro hotové… nedala se dračice a kývla k podivně zkroucenému stromovému domku. „Ale vždyť je to KŘIVÉ!!!“ rozčileně vykřikl. „A vůbec, běž si vybavit svoji jeskyni!“ Ale já myslela, že budu bydlet s tebou, podotkla Fil ublíženě. „Rád bych,“ usmál se na ni, „ale bohužel, tam by ses nevlezla. Uvědom si, jak moc jsi vyrostla od narození. To přece není normální,“ a oba se svorně podívali na jeho drobnou postavu. No, možná pro bezvýznamné trpaslíky, broukla Fília. „A budeš stále růst a růst,“ změřil si ji s nesouhlasným pohledem Kyro. A do jeskyně se jako vlezu?! „Jo, je fakt gigantická a nádherná, i když si v ní budeš možná připadat trošku nepatrně,“ rozplýval se trpaslík. Fília raději mlčela…

Mezitím Korren a Zira, její ocásek, chodili mezi Kyrovou dírou a Kirieniným stanovištěm. „Já to nikdy nepostavím!“ zaúpěla Korren, ale Zira se už fakt naoko naštvala a vyhrkla: No, když nebudeš dělat nic, tak se ti to určitě nepodaří. Zkus si aspoň vybrat, kde začneme stavět, ukončila to uklidňujícím a povzbudivým hlasem. Korren jí poslala pohled, jako by se Zira zbláznila, ale jelikož byla hodně statečná a praštěná, tak se zastavila a s odhodláním prohlásila: „Tak třeba tady se mi líbí a je to blízko Kirien s Tyrsem a též Kyra s Fil.“ To je výborný nápad! Budeme je v noci strašit, ale je tu jeden problém, zlatíčko, tady to fakt být nemůže… Podívej se, vždyť tu nemáš vůbec rovnou plochu! Zaražené „Aha“ vypadlo zrzce z pusy. Tou dobou už všem začalo kručet v břiše, když se osadou rozlehl kovový zvuk nějakého gongu nebo zvonu. V tu chvíli začaly dvě malé postavy uhánět směrem k jídelně…

Po obědě, který Kyro označil jako bažinovo-extravitamínový blaf, se nakonec Ziře a Korren podařilo najít vhodné místo pro jejich budoucí dům. Poté co Zira nanosila Korren hromadu materiálu, pomohla jí za pomocí kolíků vytyčit obdélník tak, aby na něj vyšlo těch pár trámů, co měli. Co hodláš dělat teď? Zeptala se dračice trošku znepokojeně, když v Korrenině mysli postřehla, jak pátrá po kouzlech. Vykopat základy, odsekla zrzka a ani se to neobtěžovala říct nahlas. Jak myslíš, neslyšně „pokrčila rameny“ Zira a odblokovala přísun energie mezi nimi. Rozhodně nechtěla o tu střapatou zrzku přijít jenom proto, že to trošku přepálí… Korren soustředěně zavřela oči, zhluboka se nadechla a začala odříkávat pečlivě složenou a promyšlenou větu ve Starověkém jazyce. Sotva však stihla z pusy vypustit poslední slabiku, vrhla se před ni Zira, zakryla ji svým tělem a přes hlavu jí přetáhla křídlo. Jen co to udělala, dopadla na ně hromada bahna a kamení, protože Korren opomněla upřesnit, aby se ta vykopaná hlína přemístila na nějakou organizovanou hromadu, a tak to mělo efekt prakticky jako výbuch. Ale nebylo to zas tak zlé, protože díra byla skutečně v místech, kde být měla, a dokonce měla i docela přesně požadovaný tvar. Zira se po té nehodě začala oprašovat a Korren se zase sbírala ze země, když na malé prostranství před budoucím domkem vstoupil Moryk. Obočí mu překvapením vyletěla vzhůru, když spatřil tu spoušť. „Co tady děláš?“ zaraženě ze sebe vysoukala Korren a pěkně zrudla. „Kontroluju, jestli není nějaký nejmenovaný jezdec spolu se svým nejmenovaným drakem při stavbě domku v ohrožení života,“ významně si je změřil pohledem. Dračicí, dotčeně upřesnila Zira, ale protože to Moryk neslyšel, měla Korren co dělat, aby se nezačala smát. Moryk si toho nevšiml a tak beze slova přešel k hromadě trámů a začal přetahovat jeden ze čtyř nejhrubších, tedy nosníků domu, do jednoho rohu. Zira se okamžitě vzpamatovala a přetáhla zbylé tři. „Nemáme to náhodou udělat každý sám? Má to být přece něco jako zkouška toho, jak si kdo poradí,“ pípla nesměle Korren. „To je sice pravda, pokývnul Moryk hlavou, „ale obávám se, že Eragon nepočítal s tím, že bude mít v učení někoho tvého… nadání, a že bych to stejně schytal já, kdyby tě jeden z těch trámů rozmáčkl, takže řekněme, že se starám hlavně o svoji kůži.“ „Ale vždyť už jsme u Eragona, takže za nás už nemáš zodpovědnost,“ zamračila se Korren. „To ano, ale za prvé jsem vás po cestě nestihl naučit všechno důležité a za druhé jsem, jak bych to řekl, služebně nejstarší, takže neoficiálně vás mám na starost všechny a v době Eragonovy a Safiřiny nepřítomnosti za vás se Sedem ručíme.“ Jo, aha,“ hlesla zrzka a dala se do práce. Ještě asi hodinu jí tam tak pomáhal, když se potom z ničeho nic zastavil (asi poslouchal Seda), a pak odešel. Základy základů už byly více méně hotové, tedy to nejhorší už bylo téměř za nimi, a tak se Korren i se Zirou podařilo do večeře s troškou bezpečnějších kouzel udělat podlahu a střechu. Zbytek budou muset dodělat zítra. Obě na sebe byly patřičně hrdé, když večer mohly ulehnout pod svou vlastní střechu (i když to byla pouze střecha), ale i tak trošku závistivě pokukovaly po Kirienině křivém domku.

O týden později 

      „Kyrooo, Eragon nás chce vidět. Ihned vylez z té krabice!“ Křičela Korren na celou osadu, když ji Kirien otráveně sykla do ucha: „EBRITHIL!“ Korren se chytla za pusu, ale pak se usmála: „Jak by mě mohl asi slyšet? Ha!“. Bylo tě slyšet až dole, zamumlal právě přelétající Tyrs. „Co jsem zas provedl?“ Vyšel trpaslík z domku, který by mohl sloužit jako geometrický příklad krychle do matematiky. Kyro tajně doufal, že Eragon nepřišel na to, že si vykopal pod domkem jeskyni. Mezitím přilétla Fília a Tyrs, takže se všech šest nových přírůstků osady se vší důstojností nesli směrem k přijímacímu sálu Mistra Eragona a Safiry. „Hej, to by chtělo, aby si všichni nosili jmenovky. Kdo si má pamatovat tolik jmen,“ povzdychl si Kyro když potkali už asi čtvrtého jezdce a dva draky a vůbec netušili, o koho jde. Zvláště draci se tvářili zmateně, jak jen to šlo. „Kdyby sis dal trochu práce, tak bys věděl už dávno, kdo je kdo!“ Oponovala mu Kir. Tak nám to  laskavě předveď, kdo  jsou tamti tři draci a JEJICH jezdci? popíchl ji Tyrs. „Haha, myslíš, že se vychloubám?! Tak dobře, vidíš tu stříbrovlasou elfku? To je Zeeste a JEJÍ drak Arge. Taky stříbrný.“ Jak originální... musel si Tyrs přisadit. Kir s pohrdlivým výrazem pokračovala. „Ten druhý je Moryk a Sedo, vy hlupáci. No a mimochodem, Zeeste...“ Ať chtěla Kirien říci cokoliv, nedořekla, protože i přerušilo Korrenino překvapené vykviknutí:„Cože?!“  „No a ta trpaslice?“ nedočkavě se k ní přidal Kyro. Jsou tu i jiní trpaslíci kromě Kyra a té druhé? skočila mu do řeči Fília. Kir si povzdechla a trochu méně klidným hlasem popisovala dál. „To je Tasha a Tokko.“ Počkej ten drak je fakticky bílý a do toho má... „…černé žilkování! Wow to je úžasné,“ Dokončila Korren za Tyrse. Kde jste, draci a dračí jezdci? Ozval se jim v hlavách respektu-hodný hlas a přerušil Kirienino vychloubání. To byla Safira, vzlétla nadšeně Zira, načež se stejným nadšením vrazila do štítu nějaké budovy. Kirien protočila ukázkově panenky a rázně vyšla.

„Budíček má na starosti Safira, většinou v 6:00, dále rozcvička, snídaně“ Ta nesmí chybět! pošeptala mu Safira. Eragon ji ignoroval a pokračoval vážným hlasem: „Ehm, bojová cvičení, např. šerm,“ Korren nenápadně zrudla, „nebo sebeobrana, draci se v této době budou zaměřovat na boj ve vzduchu. Pak hodina Starověkého jazyka, já mezitím budu kontrolovat váš pořádek.“ „Pořádek?!“ Zděsili se všichni, včetně Kirien. Eragonovi neškubl v obličeji ani jeden sval a ústa dál vyjmenovávala rozvrh každodenního uspořádání každého následujícího dne. „Výcvik v lese a draci budou mít lekci leteckých obratů a vychytávek.“ Teď pro změnu zrudla Zira, i když u té to přes černé šupiny nikdo nepoznal. „Oběd...“ No to trvalo, konečně něco,co umíme, viď? pomyslela si Fília a kývla na Kyra, který měl trochu průvan v puse. „Potom máte asi hodinovou pauzu,“ všem se objevil přihlouplý úsměv na tváři... „pokud teda nemáte službu v kuchyni.“ Všem zas úsměv povadl. „Pak je tu hodina učení, ta bude každý den jiná jako např. mapy, země, rostliny a léčitelství, zvířata, dějiny atd.“ Kyro bolestně zaúpěl. Tyrs se nadšeně ušklíbl. Draci budou mít něco podobného, usmála se Safira s pohledem na rázem podivně zkrouceného Tyrse. Eragon si vyměnil pohled se Safirou. „No a abyste toho neměli málo, tak potom je většinou lukostřelba, draci budou mít místo lukostřelby kondiční lety a pak naše oblíbená magie,“ poprvé se pousmál. „Před večeři budete mít asi půlhodinu volna.“ Aspoň něco pozitivního, konečně, mrkla Zira na skleslou Korren. Večer to bude většinou pokaždé jiné, záleží na tom, jak se vyspíme, pokračovala Safira s šibalským úsměvem. Někdy třeba společná práce v centru, někdy zase budete mít čas na opravy vašich domovů. Občas budou soutěže různého rázu. A pak bývají ještě různé zkoušky. A když se opravdu dobře vyspíme, tak si zahrajeme nějaké hry nebo budete mít volno.  Kyrovi v ten moment proběhlo tolik činností, které by v ten volný čas mohl činit, a proto se tvářil velmi blaženě. Korren si zas představovala, že na ty společné hry se fakt těší. Naopak Kirien přemýšlela nad tím, co myslela Safira těmi zkouškami. „Co se týče dalších organizačních záležitostí!“ Tato slova zní fakt strašně, pomyslel si Eragon a Safira s ním naprosto souhlasila. „Kdy má kdo službu, uvidíte buď na nástěnce v kuchyni, nebo tady v hlavním sále. Služby budou na všechno možné, to uvidíte sami. Já nebo Safira vás kdykoliv můžeme vyzvat ke splnění různých důmyslných zkoušek. Většinou budou po skupinkách, které určím já, nebo samostatně. Všechno se bude bodovat. Bodování bude na nás a nikdy nechci slyšet, že je něco nefér!. V sobotu bude tzv. pracovní den. Tréninky budou taky, nebojte se, ale potřebujeme to tady trochu zvelebit, protože po nás přijdou další jezdci, na to nezapomínejme. V neděli máte celé odpoledne volno.“ Zapomněl jsem na něco důležitého, Safiro? Okamžitě přišla odpověď: Na jak dlouho je tenhle vyčerpávající výcvik... „Jo a abych nezapomněl, budete tu minimálně osm let, takže být vámi, tak se snažím a neremcám. Chcete se někdo na něco zeptat?“ Dokončil to Eragon unaveně. „Eragone?...Mistře! nebo Ebir... Ebritel...Mistře Eragone?“ Ozvala se mírně nervní Korren. „Ano?“ opáčil Mistr Eragon a dělal, jako by to předtím neslyšel. „A kdo nás bude učit ten ehm starověký jazyk, když vy, ehm, Mistře Eragone a Safiro budete bodovat?“ Eragon vypadal trošičku pobaveně. „Mí zástupci Moryk a Sedo.“ „...Aha. Děkuju, Mistře Eragon-ne.“ Zrudlá Korren se rozhlédla po spolujezdcích a viděla, jak se všichni snaží zadržet smích, ale evidentně jim to nešlo...

A tak naší milé šestici začala vojna – tedy výcvik, a za posledního svobodného soumraku byli všichni tři vděční, že už mají domky hotové, protože po té, co slyšeli denní výčet všeho možného, co musí stihnout, došli k názoru, že si ve svém domku nestihnou už ani zatlouct hřebík.

Dity, Mája a K1ka