13. díl - Nečekaný nápad

A tak si naše trojice jezdců spolu s trojicí draků zvykala na nové prostředí. Během jediného měsíce si osvojili denní řád, a hlavně pravidelná cvičení. Draci většinou protahování před letem a po letu a jezdci protahování prakticky při jakékoliv příležitosti a do toho všeho se ještě přidávala kondiční cvičení. A trestná cvičení – Kyrovi za neposlušnost, Korren protože ji to nešlo a Kirien kvůli jejím hádkám z Tyrsem, které měly za následek, že oba nedávali pozor a věnovali se jen hádání. A tak byli všichni za měsíc tak namakaní, že se často ráno ani neuměli postavit.

A jednoho takového obzvlášť náročného rána po obzvlášť náročném předcházejícím dni a obzvlášť nechutné rozcvičce si mistr Eragon nechal všechny jezdce nastoupit do jedné lajny ve velkém sále. Když se všichni začali shromažďovat, usmíval se od ucha k uchu. „Tak vás tady vítám,“ spustil, když už dorazil i zásadně vždy poslední Kyro, „a mám pro vás pár ohlášek. Vy, co jste tu déle než čtyři roky, už možná tušíte, ale pro vás, co jsou tu kratší dobu, zvláště pro naše nejnovější nováčky, jde o naprostou novinu. Takže kolem toho nebudu chodit jako kolem dračího lejna, a přejdu rovnou k věci. Každý pátý rok začátkem léta přilétá Murthag na náš ostrov Renatur, aby se zúčastnil našich slavností. Ty samozřejmě připravujeme my. Úkoly vám rozdám až na jaře, ale pravý důvod, proč jsem si vás sem zavolal tak brzy, je totiž můj nový nápad. Jelikož nám sem s našimi nováčky přibyly dvě nové dívky, jedním z bodu programu pro vás budou společenské tance.“ Triumfálně si prohlédl řadu jezdců před sebou a sledoval jejich výrazy, což byla ve většině případů ohromná chyba. „Vím, že nám chybí dvě dívky, tudíž dva chlapci přebývají,“ schválně přehlédl pravý důvod jejich rozladění a až přehnaně energicky řekl: „Ale to nevadí! Máte týden na to, abyste si uspořádali souboj o to, kdo bude mít tu čest tančit s některou z našich dračích jezdkyň.“ „A můžou se toho turnaje zúčastnit i holky?“ Ozvala se Kirien. „Jako že bych ho prohrála a pak bych tam nemusela,“ rychle dodala na vysvětlenou. „Jenomže to by se muselo soutěžit ve zpěvu,“ rýpla si Korren, ale ani to nevyznělo tak vtipně, protože jí samotné se stáhlo hrdlo při představě, že bude muset s někým tancovat! Tolik složitých pohybů najednou a ještě k tomu s nějakým klukem!

Skupina jezdců se vydala směrem k jídelně a Korren, Kyro i Kirien si vyměnili výmluvný pohled říkající jediné: Jak se z toho vyvlíknout? „Vykouzlím si ty nejkrásnější šaty, jaké kdo kdy na ostrově Renatur viděl!“ Všechny tři páry očí se obrátili na stříbrovlasou Stellu. „Tobě by tak slušela růžová,“ přehnaně mile se usmála Kirien a zamrkala při tom očima jako nějaká rozmazlená elfí víla. Kyro se při tom málem udusil smíchy, ale Stella si nevšimla, že ten Kirienin zájem byl tak trochu ironický, čímž se Kir nevědomky namočila do jedné z nejhorších šlamastik. Stella totiž pokračovala: „Já vím, ale tobě by tak krásně slušely modré! A těch volánků! Neboj se, budeš taky úžasná!“  Hned na to ji přeskočil pohled na Korren, což ji ve tváři vyvolalo soustředěné zamračení. „No tak tohle bude hodně těžké, co tak dát k zrzavým vlasům? Ale neboj, já něco vymyslím. Budeš vypadat jako princezna!“ A nadšeně si mezi jezdkyněmi vybírala svou další oběť. „Neboj se, budeš taky úžasná,“ napodobil Kyro Stellin pisklavý hlásek. Obě ho zpražily pomstuslibujícím pohledem, takže trpaslík se moudře vydal na ústup. A jak tak utíkal, zaslechl Zeeste, elfku patřící mezi nejstarší jezdce-učně, jak překvapeně vykřikla: „Volánky? Nikdy!“ A Stellu, jak ji to okamžitě vymlouvá. „Nechceš ty volánky přidat i na meč?“ přitočil se ke Stelle trpaslík. Zeeste totiž svůj meč nikdy neodkládala. A sama byla vůbec tak praktická (vlasy tak akorát sestřižené a pečlivě svázané, aby nepřekážely, oblečení účelné bez zbytečných příkras), že si ji zkrátka ve volánkových šatech dokázal představit asi stejně jako Kir. Zeeste se na něho ledově podívala a pohrdavě prohodila: „Klidně, ale až potom, co mě porazíš v šermu!“ Kyro s úsměvem ustupoval a na útěku ještě stačil vykřiknout. „Tak to, abych šel trénovat…!“ A pro jistotu zmizel, aby byl, co nejdřív v jídelně. Tlačenice byla tak veliká, že místo aby skončili všichni tři vedle sebe, byli nuceni sednout si přeházeně a tak Korren a Kyro seděli naproti sobě a Kir zase seděla vedle rozložitého urgala, u kterého už zjistila, že se jmenuje Rocky. Kyro vyzývavě mrkl na Korren a když Eragon zahájil oběd, odpočítal: „Tři! Dva! Jedna!“ Načež se oba pustili do jídla co nejrychlejším tempem, až zelenina létala všude kolem nich. Kyro dokonce vypadal, jako že mu ta zelenina chutná. Nebo si to myslela spíš Korren, Eragon sdílel jiný názor. Eragon je zpražil přísných pohledem a přidal ještě výhružku: „Kdo z vás dvou to dojí první, bude muset pomáhat v kuchyni.“ V podstatě toho zalitoval hned jak to řekl, protože Kyro s Korren se najednou mohli přetrhnout, aby jim jídlo trvalo co nejdéle. Vrhali po sobě ultravražedné pohledy, které sdělovali: Dojíš to až po mě a končíš. Při jednom obzvlášť vražedném pohledu Korren poprvé zaregistrovala nenápadného jezdce s popelavými vlasy a překvapivě zelenýma očima, sedícího vedle Kyra, jak na její pohledy zděšeně zírá. Jeho výraz napovídal tomu, že odteď už se zrzce bude vyhýbat, jak jen to bude možné. Zvláštní na tom bylo, že už to asi dělal, protože Korren si nepamatovala, že by ho tu kdy viděla. Zamyšleně strčila do pusy svoji lžíci, načež se už prořídlou jídelnou rozlehl Kyrův vítězoslavný pokřik. Korren si totiž v zamyšlení nevšimla, že snědla svoji poslední lžíci oběda. Proto propíchla trpaslíka ještě vražednějším pohledem a nenápadného jezdce tak pustila z hlavy. Mezi tím Kirien omylem vyslechla Rockyho monolog: „Bojovat vo to, kdo bude tančit, větší pytlovinu jsem ještě neslyšel. Vono nepůjde jen tak zahrát jako že mi to nejde a že jsem prohrál. Chtělo by to votočit. Jo. Votočit. To bude vono. Vítěz tančit nemusí. Však kromě těch navoňaných floutků všichni děsem vyvalili bulvy, když jim Eragon řek, že budou poskakovat na nějaký pískání píšťal a kdoví čeho ještě. Jo. Myslím, že voni budó sóhlasit.“ A mumlal dál. Kir si pomyslela, že by to nebyl tak špatný nápad, kdyby se mohla zúčastnit taky, jenže nemohla a tak to pustila z hlavy a dál už si ho nevšímala.

Do večera všichni mladší jezdci věděli, co urgalovi Rockymu uzrálo v hlavě. Kir to samozřejmě nikomu neřekla. Tak jak se to dostalo ven? Na svědomí to měla jeho menší dračice s ohnivě červeno-černými šupinami jménem Kikra, která když zjistila, co si Rocky myslí, nadšeně to sdělila všem drakům, kteří byli poblíž, což byli vesměs ti mladší. No a od draků k jejich jezdcům už je to jenom krůček.

Za šera po západu slunce se proto konala tajná porada. Sehnal ji Kyro, který všechny potajmu oběhl a shromáždil je ve Fíliině jeskyni. Fília v ní totiž nespí, protože navzdory tomu, že je Kyro trpaslík, zjistil takřka hned po příjezdu, že ona nesnáší uzavřené prostory, zejména jeskyně. Je to trochu ironie osudu, ale pro Kyra tak vznikl skvělý utajený prostor, protože Fília spává venku. Na shromáždění v tom okamžiku seděl Kyro, urgal Rocky, od kterého vzešel ten úžasný nápad, vysoký vznětlivý zrzoun, o němž Kyro okamžitě zjistil, že se jmenuje Dreg („Dreg s nikým tančit nebude!“), a poslední člen byl nenápadný šedovlasý zelenooký člověk, kterého si Kyro doteď snad ani nevšiml, a který tiše oznámil, že se jmenuje Filwo, a zašil se v nejzapadlejším koutě jeskyně. Byl poněkud v kontrastu s bojovným urgalem a vznětlivým zrzounem. A tak se dohodli, že až se budou domlouvat na pravidlech souboje s ostatními, budou všichni čtyři hlasovat pro to, aby odměna za výhru byla, že nebudou muset tančit, ale že to raději neoznámí mistru Eragonovi.

„Jsem moc dobrý na to, abych netančil!“ Oznámil naprosto sebejistě snědý jezdec s tmavýma očima a ještě tmavšími vlasy, který se očividně bavil tím, jak mu při máchání rukama pohrávají na pažích pečlivě vydřené svaly. „Ač se to nestává příliš často,“ povýšeně si změřil atleta pohledem, „musím s Asterem naprosto souhlasit,“ řekl typicky vypadající elf, který však měl na elfa neobvykle hnědé ale obvykle dlouhé vlasy a neurčitě šedé oči. O něm se potom dověděli, že se jmenuje Sydus („Stella, Sydus, Aster… To jsou ty nejdebilnější jména, jaké jsem kdy slyšel,“ okomentoval to Kyro, načež všechna tři jména s úspěchem zapomněl). „Myslím, že to mistr Eragon myslel trošku jinak,“ uzavřel rozhovor Moryk. Následovalo hlasování, ale protože to byly čtyři hlasy proti třem, zákonitě musel vyhrát Rockyho návrh. Sydus s Asterem byli oba příliš hrdí na to, aby to šli ublíženě oznámit Eragonovi, a Moryk nad tím jen pokrčil rameny a dál to neřešil. Eragon to přeci nezakázal a oni mu to pak budou muset vysvětlit sami.

A tak se uskutečnil turnaj. Nebo spíš souboj na meče. Kyro protestoval a chtěl si vzít sekyru, načež ho Fília celkem snadno usadila drobnou skutečností, kterou si uvědomovala od prvního okamžiku, ale Kyro na ni trošku pozapomněl. „Víš o tom, že ty bojovat nebudeš?“ oznámila mu sladce. „Jak nebudu,“ ohradil se Kyro. „No, Tasha je tak trošku jediná trpaslice a ty jsi zase jediný trpaslík, a jelikož musí tančit ona, ty musíš tančit taky a souboj na tom nic nezmění.“ „Né!“ Rozlehl se v okolí Kyrova domečku jeho zoufalý hlas. „Tak proč jsem se tak snažil?“ zasteskl si při vzpomínce na vítězné hlasování. Eragon, draci a jezdkyně se usadili po obvodu udusaného cvičiště, ze kterého právě naštvaně rázoval Kyro a na kterém zbylých šest jezdců losovalo o pořadí prvního kola. Jako první se spolu utkali Moryk a Rocky. I když Moryk platil za nejlepšího šermíře mezi jezdci, s Rockyho vrozenou urgalskou bojovností se prostě nemohl jen tak měřit. Eragon se podivoval Rockyho zapálenosti a i když tím trošku trpěl jeho nejstarší žák, povzbuzoval ho výkřiky jako: „Pojď do toho,“ nebo „Já netušil, že tak rád tančíš,“ a „Skrytý talent vyplouvá na povrch!“ A tak se vítězem prvního souboje stal Rocky, který za to sklidil pochvalu své černo-rudé dračice Kikry a Eragonův pochvalný úsměv, kterému ovšem trošku nerozuměl. Další dvojicí byl elf Sydus, s těmi dlouhými vlasy, a ten šedovlasý nenápadný, jakže se to vlastně jmenuje? Až teď bylo vidět, že je v podstatě skoro o dvě hlavy menší než Sydus. Po celou dobu souboje se tvářil jako by tam nebyl a vypadal jako by se snažil vpít do udusané hlíny pod ním. Jeho zelená dračice jménem Vitali se tak nějak nenápadně ztratila mezi Ziru, Fílii a Tyrse, kde se tolik nebála nadšeně svého jezdce povzbuzovat, i když Tyrs to okomentoval: „No nevím, jestli ten tvůj šedý myšák slyší to tvoje pípání.“ Při Sydově ctižádostivosti tomu prostě nemohlo být jinak, než že vyhrál. Navíc byl oproti svému soupeři elf. Poslední dvojicí prvního kola byli zrzavý Dreg a Aster se svou dokonale atletickou postavou, na kterou očividně nemohl přestat myslet ani při souboji, protože navzdory mečům si odmítal dát přes své snědé vypracované břicho pancíř. Dreg se nechal velice snadno vyprovokovat k prudkým výpadům, které však Aster za pomocí cviku hravě odrážel. Takže nakonec jako poražený skončil Dreg, jenže Aster udělal tu chybu, že si pohrdlivě odfrkl: „To byla hračka.“ A vyprovokovaný Dreg ho pěstí srazil k zemi. Zasáhnout musel až Eragon. Ale hlavou mu prolétlo, že je podivné, že se i Dreg snaží dostat na první místo. S pokrčením ramen to však odbyl tím, že je prostě příliš prchlivý, než aby přijal porážku.

Do „druhého kola“ postoupil samozřejmě Rocky, pak Sidus a Aster. Rocky samozřejmě oba hravě porazil, takže konečný souboj (snědý Aster proti elfovi Sydovi) byl velmi napínavý – možná se ani tak nesoutěžilo v šermu, jako spíše v nafoukanosti. Ze začátku vzduchem létaly jen narážky a až potom došlo k opravdovému souboji. Vyhrál ho Sydus, což vzhledem k tomu, že to byl elf, nebylo to až tak nečekané. Nejdříve se pyšně nadul, ale Aster, který prohrál, na něj štěkl, že on bude tančit se Stellou a nikdo jiný, takže Sydovi trošku splasklo. Eragon, který seděl na čestném místě dále než ostatní, si téhle slovní potyčky nevšiml, ale všechny jezdkyně, které o úmluvě samozřejmě nic nevěděly, nechápaly, proč se Rocky tak raduje a proč Sydus tak zuří, jenom Kirien, která byla u Rockyho monologu, se po tváři rozlil chápavý úsměv. Eragon Rockymu pogratuloval, pak ještě jezdce vyzval, aby si zamluvili svoji tanečnici a spokojeně odkráčel. Aster okamžitě vystřelil za Stellou, aby si ji snad nezamluvil někdo z mladších. Dreg si domyslel, že Moryk jako starší bude pravděpodobně tančit se Zeeste a že trpaslík bude muset tančit s Tashou, a že tudíž zbývají už jen černovlasá elfka a zrzavá nešika, a tak se pohotově obrátil na toho šedovlasého, který se pořád tvářil jako by tam nebyl a se šklebem od ucha k uchu na něj houkl: „Hej ty. Seš skoro stejně malej jako ta zrzavá, takže to padá na tebe“ kývl hlavou směrem ke Korren, která jako naschvál v odpověď na slovo padá, přehlédla kořen a rozmázla se na hlíně. „Nezapomeň, že úkolem tanečníka je zařídit, aby partnerka neskončila na zemi,“ přisadil si zrzoun. „V tom případě hodně štěstí, protože se zrzavou palicí se k ní hodíš víc,“ hájil se klidně šedovlasý. Dreg se nafoukl a šťouchl do něj způsobem: Budeš si na mě vyskakovat, prcku? Šedovlasý si to jen tak líbit nenechal, protože představa že by měl tančit s Korren ho přeci jenom z klidu trochu vyváděla, a tak začala rvačka. „Co se tady vy dva mydlíte?“ „Já s tou zrzkou tančit nebudu!“ Ozval se okamžitě Dreg. Ten druhý Morykovi neřekl nic, ale jeho výraz mluvil za vše. Moryk chvilku zvažoval, jestli je Korren opravdu taková hrozba pro okolí a pak dospěl k názoru, že ano a že pro ni i pro ostatní existuje jen jedna relativně bezpečná varianta. „Tak s ní budu tančit já. Znám ji déle než vy a jsem taky učněm déle než vy, takže toho, zdá se, vydržím trošku víc.“ A k Sedovi v duchu prohodil „Já to nějak přežiju.“ „Opravdu?“ Kdyby to bylo možné, drak by povytáhl jedno obočí. Oběma mladším učňům se ve tváři objevila nečekaná úleva, takže Moryk tuto debatu považoval za ukončenou a odešel. Dreg si ale nemohl odpustit pohotovou poznámku: „Já za starší nepůjdu,“ a okamžitě vystartoval za nic netušící Kir, jenže vzhledem k jejímu sarkastickému konverzačnímu talentu si tím nevědomky moc nepomohl. Ten druhý jen pokrčil rameny a vydal se směrem k Zeeste.

Když se zrzoun zastavil v bezpečné vzdálenosti od Kirien, neomaleně jí oznámil: „Budeš tančit se mnou!“ „Říká kdo?“ Chladně odtušila Kir. Dreg se zarazil a pak ze sebe trošku uraženě vyrazil: „Moryk, přece.“ Kir to raději nekomentovala a hrdě odešla a snažila se ignorovat Tyrsovu poznámku: „Nezašlápni ho.“

Na rozdíl od Kirien Zeeste svého tanečníka přijala s klidem a přemýšlela nad tím, že menší tanečník bude dobrým cvičením pro rovnováhu.

„Korren, vidělas tu rvačku?“ Zeptal se jí Moryk a palcem ukázal na zrzouna a toho druhého. Zrzka přikývla, neměla ani tušení, kam tím míří. „Tak přesně tahle rvačka rozhodla o tom, že bude nejbezpečnější, když s tebou budu tančit já,“ oznámil jí stručně a odešel. Korren chvilku přemýšlela, jestli může člověk šokem omdlít, ale pak si uvědomila, že má asi pravdu, ale stejně začala plánovat dočasný útěk z ostrova. „Horší než šerm to být nemůže,“ snažila se ji povzbudit Zira. „A pak že draci jsou chytrá stvoření,“ obrátila oči v sloup Zrzka.

Mája, Dity a K1ka