8.díl - orientace...

„Takže takhle se SPRÁVNĚ orientuje podle hvězd,“ ukončil Moryk svou ehm velmi zajímavou přednášku. „Nějaké otázky?“ „Proč jsou hvězdy žluté? Nebyly by hezčí růžové?“ mrknul Kyro na elfku, takže přehlédnul Morykův vražedný pohled.

„Být tebou, tolik bych se nesmál,“ prohodil Moryk už trochu klidnějším tónem, a dodal: „Zítra v noci, přesněji hned po západu slunce, se sejdeme tady na tomhle místě a z orientace bude zkouška. A vůbec z celého nočního pohybu. Myslím nenápadnost…“ pochybovačně se zadíval na nesourodou skupinku. „Takže se na tu zkoušku dobře připravte.“ zakončil Moryk.

Kirien, Korren, Moryk a draci seděli u ohně - přesněji řečeno u večeře. Moryk si uvařil nějakou zeleninu, a teď do toho sypal všemožné koření. Kir už si svou porci zeleniny taky začala dochucovat, a při tom byla neobvykle neopatrná na své nové oblečení. Aby si ty růžové šaty náhodou neušpinila. No a v tomhle okamžiku k ohni přikráčel Kyro, který se krapet opozdil, protože byl na lovu. Už připraveného racka napíchnutého na klacek jen přistrčil nad oheň a začal si ho opékat. Po delší chvíli nepřerušovaného ticha si Kyro sednul a labužnicky se pustil do racka. Kirien ho sledovala znechuceně, Korren trošku váhala, jestli ho nemá poprosit o kousek masa pro ni a Morykovi ukapávali sliny, jak dostal na toho racka chuť. Kyro to viděl, a začal ještě náruživěji hrát svůj labužnický výstup. Moryk se nakonec dožral a i se svou miskou zeleniny se zvedl a chystal se odkráčet pryč. „Ty nejíš maso?“ zavolal za ním Kyro, zjevně poněkud rozladěn, že ho nikdo o maso nepoprosil. „Jezdci maso nejí,“ nevrle odsekl Moryk. „A já jsem jako co, vosk?“ zatvářil se ublíženě Kyro. Kirien zrudla. Je to přece pravidlo, a pravidla se mají dodržovat, táhlo jí hlavou, když se po Kyrovi rozeřvala: „A už sis snad někdy zkusil proniknout do mysli toho zvířete, co zrovna lovíš a co ho potom hodláš sníst? Ne? To jsi tak neschopný, že to neumíš, anebo tak tupý, že tě to ani nenapadlo?!“ Kirien se začínala dostávat do ráže, tak do toho vstoupila Korren - nebo v jejím případě spíš vpadla: „To že někdo jí a někdo nejí maso, přece neznamená, že je kvůli tomu horší. Že nejí maso. Nebo vlastně jí...“ Odmlčela se. Oba dva se na ni nechápavě dívali - alespoň přestalo to řvaní. Korren zrudla. „Prostě se přece kvůli takové kravině, jako je maso, nezačneme hádat!“ „Kravině?“ vyvalila na ni oči Kir. „Já ti ukážu takovou kravinu, že na to do konce života nezapomeneš,“ zamumlala hrozivě, popadla svoji porci zeleniny a bez dalšího slova odešla od ohně. „Jdeš stejným směrem jako Moryk,“ řekl nevzrušeně trpaslík. Kir zaklela a zamířila si to opačným směrem.

Korren si vzdychla. „Nemůžeš aspoň někdy přemýšlet? Bez Kirien to nedokážem tu zkoušku! Nemám ponětí o čem Moryk kecal…“ „Myslíš si snad, že já jo?! A právě pro to mám pro jistotu vždycky plán A, B, C, D…“ zašeptal tajemně a rozhlédl se kolem sebe. „No a co kdyby ses podělil?“ naklonila se k němu Korren a nečekaně spadla ze špalku a už se válela v trávě. Kyro jenom pozdvihl své huňaté obočí a zeptal se: „a kterou chceš verzi?“ „Tu nejšťavnatější.“ uculila se pomstychtivě zrzka a přitom vyplivla všechen prach z pusy. Kyro se zadíval na její vlasy plné smetí a na tváři se mu objevil jeho typický úsměv. „Co je?“ ztuhl Korren úsměv na rtech. „Mám další geniální plán, ale potřebujem Kir…“ „To bude oříšek“, zamyslela se Korren. „Však já něco vymyslím, neboj.“ hodil vzdorně hlavou trpaslík. „Tak to se fakt nebojím“ rozesmála se naplno Korren.

„Co chceš?“ vybafla na něho Kir, která mávala s mečem a zkoušela bojovné pózy. „Pojď ke mně, neboj se mě.“ uchechtl se trpaslík. „Ale bez toho meče“ dodal s nádechem strachu a ustrašeně ukázal na modrý meč…

„Vašim úkolem je dostat se z místa A na místo B bez pomoci draků, ti mají jiný úkol, pomůcek a sami“, zašklebil se zlomyslně Moryk. Pak jim řekl název místa, na které se mají dostat (ještě ten den si totiž udělali vzdušný výlet na dracích a celý ostrov si prohlédli shora a pojmenovali nejvýraznější části). A nakonec se ještě ironicky ušklíbl: „Máte na to tři hodiny. Hodně štěstí…“ a zmizel v černočerné tmě. „Fajn. Máte někdo páru, jak se v těch barevných tečkách na nebi orientuje?“ nadhodil Kyro. „Já jo.“ ušklíbla se Kir a hned na to se zeptala: „Na co jste vůbec potřebovali ty svítící bodláky?“ Zrzka s trpaslíkem se na sebe spiklenecky podívali a slova se ujal Kyro - no ujal: „Pojď s námi a uvidíš.“ „Jak to myslíš?“ nechápala elfka. „Jak myslíš, že chce Moryk zjistit, že jsme dorazili na to místo?“ Zeptala se zrzka, zatímco se všichni dali do pohybu. „A vy si jako myslíte, že si nevšimne, jak za ním jde jeden superzakopávač a druhý superfunič?“ „No to nás nenapadlo…“ přiznala Korren trochu schlíple. „Páni, co budem dělat?“ předstíral paniku Kyro. „Zahrajem si...“ Korren prohloubila ticho a pak naráz s trpaslíkem zakřičela z plných plic: „NA SCHOVKU!“ „Vy jste to na mě narafičili!“ dělala uraženou Kir. Ale nakonec ji zvědavost přemohla. „A kdo pyká?“ vyhrkla rychle. „No přece Moryk.“ zazubil se Kyro. „Na schování máme půl hodiny.“ mrknul na ostatní a rozběhl se do lesa - kterým směrem, to šlo těžko poznat… Kirien pokrčila rameny a už tam nebyla. Zrzka chvilku přemýšlela, pak se točila dokola a rozhodla se zabočit doleva, ale vrazila do nějakého keře. Tak se odpotácela na opačnou stranu. Po chvilce bloudění už toho měla dost. „Ten Kyro má ale praštěné nápady“ ulevila si a už byla na zemi. S nadávkami, které se zatím naučila od Kyra, naštvaně vzhlédla a vtom to uviděla. Geniální strom, který měl větve tak spletené, že by se v tom nevyznal ani kočkodlak a o to Korren šlo. Jenom tu byl malý problém, bylo to trochu vysoko. „Však já si poradím!“ odhodlaně vykřikla a přitom se praštila do nosu… Kyro si potichu hvízdal nějakou hospodskou odrhovačku, když mu došlo, že už je asi Moryk hledá. „Čas najít skrýš.“ vykřikl jako pravý bojovník. A lehl si za první kámen, který uviděl. Pak už si jenom všiml, že dnes jasně svítí hvězdy a v tu ránu, jako by ho do sudu hodili. Kirien si nejprve v hlavě zmapovala ostrov a pak zamířila ke své vysněné skrýši. Lehla si a spokojeně zkoumala hvězdy. Z jedné strany byla kryta křovím a z druhé nenápadným kamenem. Tak tady ji Moryk nikdy nenajde. „Pokrytec jeden“ špitla. Ke spokojenosti už jí chyběly jenom modré šaty, ušklíbla se pro sebe.

Moryk se kolem podezřívavě rozhlížel. „Tak odkud na mě vybafnete, co Kyro?“ zařval hrdinsky, popravdě moc se mu nelíbilo, že tu byl sám. Čekal, že tu bude aspoň Kirien. Kyro tak ten sedí ještě na místě a chrápe, pomyslel si. A Korren? Tak ta leží někde s vyvrtnutým kotníkem… „Ale něco mi tu nesedí.“ uvažoval pro sebe. „Kdyby na mě chtěli narafičit boudu, což určitě chtěli, tak už bych byl přivázaný ke stromu nebo vyděšený na smrt. Ale ono se nic neděje!!“ Beznadějně si sedl na bobek. To je opravdu velice podezřelé, hlodalo mu pořád v hlavě. Chvíli dokonce přemýšlel o tom, že v duchu kontaktuje Seda a poprosí ho, aby se porozhlédnul po ostrově po té slavné trojce. Ale až pak si uvědomil, že ho vlastně poslal na cvičení s ještě slavnější trojicí draků, a tak si povzdych a vydal se je hledat sám.

Mezi tím: „Co jsi na nás na všechny takový nabručený?“ neudržela se Zira a vypálila na Tyrse. „Ale,“ začal neochotně. „Kir je prostě ta nejblbější a nejnechápavější elfka, jakou znám. Snažil jsem se jí vysvětlit, jaký je rozdíl mezi taktickým ústupem a útěkem, a ona pořád paličatě opakovala, že je to to samé.“ pokračoval Tyrs a byl by pokračoval i dál, kdyby ho Sedo nepřerušil: „Dost těch keců. Máme cvičit orientaci, úhybné manévry a krytí ve tmě. Ziro? Ví někdo z vás, KDE je ZIRA!?“ zařval naštvaně. „Tady.“ ozvalo se přímo vedle něj nechápavě. Sedo sebou trhnul, a pak zamumlal cosi jako „Já tě neviděl.“ „Barva noční oblohy.“ usmála se Zira a usmála se ještě víc (je-li to u draků vůbec možné), protože jí došlo, že Sedo vlastně neuvidí, jak dělá ty úhybné manévry. „Ale uvidím.“ ušklíbl se jmenovaný, jako by četl její myšlenky a hlavou pokýval k černé obloze, přes kterou se začaly zatahovat šedé mraky, a celou oblohu tak malinko zesvětlili. I ta troška ale všem drakům stačila, aby pro ně už Zira nebyla neviditelná. Ta jenom přehnaně útrpně zavrtěla hlavou a zhluboka si povzdychla.

Morykovi už pomalu ale jistě začalo docházet trpělivost. „Kyrooooooo! Korreeeeeeeeen! Kirieeeeeeeeeeen! Kde jsteeeeeeee! Vyleztéééééééé! No tááááááák! Už je to trapnéééééééé!“ Korren, která o kousek dál dřepěla na stromě, se už neudržela a začala se smát. A to byla osudová chyba, jelikož natřásající se větev se začala lámat, a jak byla Korren pořád ještě rozesmátá, začala padat a ani se nestihla chytit nějaké té větve. Ale kupodivu lze říct, že ten pád byl všechno, jenom ne rychlý. Strom byl propletený tak, že zrzka padala souvisle vždycky asi jenom metr, pak se zastavila o nějakou větev, překulila se přes ni a padala další kus. A tak s ohromným kraválem přeci jenom dopadla až na zem. S ohromným kletím se postavila a pustila se do lesa. Moryk, který ten pád slyšel, se vydal tím směrem a o pár palců přitom minul Kirieninu skrýš. Elfka se nejdříve usmála, ale pak si uvědomila, že když si ji nevšimnul teď, možná ji už vůbec nenajde a to bude děsná nuda. Korren se motala po lese a ve snaze zmást Moryka co chvíli měnila směr. Moc jí to ale nepomohlo. Přece jenom se jí totiž nedařilo jít po lese a za tmy úplně potichu, i když je nutno dodat, že podala úctyhodný výkon. Moryk ale i tak za chvíli našel ten správný rytmus v měnění směru a pomalu ale jistě začal Korren obcházet, až se dostal přímo před ní a teď jen čekal, kdy mu vpadne přímo do ksichtu. A Kirien, která slyšela oba dva, najednou došla k závěru, že se ti dva střetnou přímo v jejím úkrytu, a tak potichu vystřelila ven s tím, že se ukryje ještě někde jinde. Ale i naše neomylná Kir se zmýlila. A tak se stalo, že nejdříve do Kir narazila Korren v přesvědčení, že je to Moryk, a tak se do ní pustila (a to byste vážně nechtěli :D), a jak se tak rvali, vpadl na ně Moryk a do mely se přidal.

Mezitím v nebesích: „Tak Ziro musíš zatáčet plynule a ne jak králík, který se škube v smrtelné křeči!!“ Vypustil Sedo oblak páry. „Podívej se na Fíliu!“ nařídil ji už vyčerpaným hlasem. Fília zavýskla, udělala osmičku a pak kotoul. „Vypadá jako potřeštěná husa, která si vzala elfský povzbuzovač…“ suše zamumlal tyrkysový drak. Sedo nechápavě zavrtěl hlavou a dostal chuť roztrhnout je všechny na cimpr campr. „Kde je zase ta Zira?!“ podivil se nahlas. Tyrs jenom mlčky shlédl dolů, kde uviděl potácející se Ziru, která se marně snažila vyrovnat a vzlétnout vzhůru. „A teď se ještě bude snažit napodobit Fíliu a udělat kotoul, ne?!“ zasmál se Tyrs. Ale Zira jako by mu četla myšlenky a najednou padala kolmo do moře. „Zvedni hlavu a napni křídla.“ zahřměla fialová dračice, která ji rychle letěla na pomoc. Ale naneštěstí Zira už se plácala ve vodě. Tyrs vybuchl dlouho utajovaným a upřímným smíchem a Sedo jenom bezmocně přihlížel. Zira konečně vzlétla a zmožený Sedo ukončil hodinu manévrování.

Na ostrově: „Hej Korren! Netahej mě za vlasy jinak…!!“ zaječela Kirien a vůbec ne nad věcí. „Ty tupče!!! Neměli bychom jít hledat Kyra než se tady pro nic za nic rvát?! Jsi ten nejhloupější, nejotravnější a nejnudnější jezdec, jakého jsem kdy viděla!!“ řvala dál, přestože ji ten Mor furt kopal do břicha. „BARZUL!!!“ zaklela elfka a oba dva zkoprněly. Elfka je smetla ze sebe jako otravný hmyz, elegantně vstala a dokončila to uraženým odchodem. Moryk a Korren za ní hleděli, jako by spadl meteorit a Morykovi dokonce poklesla brada.

O pár hodin později všichni seděli u ohně a přemýšleli co dál. „Já si myslím, že nás chce jenom vystrašit.“ prohlásila už suchá Zira. „Nebo někde chrápe.“ zasmál se škodolibě Moryk. „To spíš chystá na tebe nějakou past!“ odvětila ostře Korren. „Ano, souhlasím s Korren. Kyro nikdy nespí.“ přidala se Kir. „Všichni se pletete! Co když někde leží a je zraněný?! Vůbec se s ním nemůžu spojit a ani ho necítím! Kdyby něco chystal, poznala bych to.“ vykřikla doteď podivně zmlklá Fília. „Jsi ještě nezkušená Fil, uvidíš, že ráno budeme mít nějaký originální budíček.“ zívl Sedo. Fília po něm hodila extra vražedný pohled. „Souhlas, všichni běžte spát kromě Korren a Kir, které za trest uhasí oheň a postarají se, aby tu bylo uklizeno. Neměli jste se schovávat.“ poručil jim Moryk a rychle se schoval za Seda, protože ho propalovaly dva páry naštvaných očí.

Nu, a všechny tyhle okolnosti vedly k tomu, že příštího dne zrána všichni brzo vstali a chystali se zahájit pátrací akci. Tedy skoro všichni - Tyrs se ještě pořád odmítal bavit s Kirien a naopak, a tak Moryk uznal, že větším přínosem pro pátrací skupinu bude Kir a Tyrs zůstane v táboře. Modrý drak se samozřejmě hluboce urazil, a tak mu Moryk svěřil "nejdůležitější úkol" pohlídat tábor. A zároveň Sedovi uložil úkol ještě důležitější: Pohlídat Tyrse.

Mezitím Kyro: Kyro se probudil a chvilku přemýšlel nad tím, kde to vlastně je. Pak si na všechno vzpomněl a s myšlenkou, jestli vyhrál a jak moc Moryk zuřil, když se jeho trpasličí maličkost nedostavila, se vydal zpátky do tábora. Jenže asi po hodině cesty si uvědomil, že neví, kterým směrem tábor je, a tak pro jistotu zabočil kolmo doprava. Jako správný trpaslík tenhle směr úplně přesně a bez jediné odchylky udržoval více méně další polovinu dne. Celou dobu si u toho zpíval jednu trpasličí lidovku - takovou omílačku, ani netušil, kde se mu vlastně v hlavě vzala. A vedlejší účinek byl, že ho Fília přes veškerou snahu stále nemohla najít. Kyro totiž na nic jiného (vyjímaje udržování správného směru) nemyslel. Někdy vpůli odpoledne, když už mu vytrávil oběd, zabočil zase zpátky vlevo. Neuběhlo ani čtvrt hodiny a Kyro se octnul na pláži. A pak si najednou vzpomněl, udělal čelem vzad a tak došel až k táboru. Proč tady nikdo není? prolétlo mu hlavou. Oprava, dodal po chvíli. Proč je tady jen Tyrs a Sedo?

A tak naše parta hledala a hledala, mezitím Korren několikrát spadla, a když prohlíželi jednu jeskyni, praštila se tak moc, že upadla do bezvědomí. A protože se do jeskyně nevešli draci, musel ji vynést Moryk. Měli byste ji vidět, když přišla k sobě. Nejdřív tak jemně zatřepotala řasami, a když otevřela oči a zjistila, kdo ji nese, trhla sebou a zařvala z plných plic, což jí samozřejmě přivodilo ohromnou bolest hlavy, a tak už se nebránila a upadla zpátky do stavu velmi podobném blouznění. „Copak neví, jak se má padat?“ zabručel si Moryk pro sebe, a protože už ho bolely ruce i záda, předal zrzku Ziře. Ta se společně s elfkou svíjela smíchy. Jen Fília tentokrát neměla pro jejich pobavení ani špetku porozumění, pořád se rozhlížela a už poněkud vynervovaná se snažila najít Kyra.

Kyro seděl za největším balvanem a vší silou se snažil spojit se s Tyrsem. Další důvod, proč ho Fília nemohla najít. Nakonec se to povedlo. Volaný se sice zrovna se Sedem dohadoval, jestli tábor uklidí nebo ne, ale trpaslíkovi se nakonec spojení povedlo. Na venek se to projevilo tak, že Tyrs z ničeho nic zmlkl a uzamknul před šedým svou mysl. Ten to vzal, jako že se "Šmoula" urazil, a tak si jen odfrkl a posunul se o pár dračích kroků dál. Takže vlastně na druhou stranu tábora :D. Hej, víš o tom, že tě všichni hledají? sykl Tyrs. Vážně? podivil se trpaslík. A co mám jako dělat? Vydat se jim naproti? To raději ne! lekl se Tyrs, Ještě zabloudíš a budu tě mít na svědomí! Ale ani zůstat tu ti neradím, pokračoval drak. Sedo trpí utkvělou představou, že poklidíme tábor. Kyro se zlověstně ušklíbnul: Tak poklidíme, jo? Já tu poklidím tak, že na to nikdo nezapomene. Kryj mě, dodal ještě, a poté, co se Tyrs opět pustil do sporu se Sedem, se trpaslík vydal do tábora mezi zavazadla. Když Kyro zabočoval směrem k jeskyni, přemýšlel, co vlastně udělá. Normálně mu sršely nápady furt, ale jako by si mozek chtěl dát odpočinek a hlava ne a ne nic vymyslet. Potichu našlapoval, až se dostal před vchod jeskyně zakrytý nějakými kapradinami. Trpaslík je spěšně odhrnul a vešel tam, kam většinou nemohl, protože mu to Moryk zakazoval. Myslel si, že on by tam něco provedl. „No jistě... Jak ho to jenom mohlo napadnout“ broukl si pro sebe a přitom se rozhlížel po skrovných zavazadlech, protože draci kromě Seda toho ještě moc neunesli. „Tak co s tím udělám? Pověsím to na stromy, vysypu jim všechny věci nebo jim všechno hodím do moře… Ale vlastně na pláži je Sedo. Tak to neprojde.“ povzdychl si trpaslík a vytáhl svůj kožený batoh s fialovým drahokamem, dárek od rodičů, kterého si moc vážil. Moc věcí tam teda neměl. Zato Moryk měl nacpaný batoh až po okraj. „Co může mít v batohu takový... Barzul!“ Zaklel, když při otevírání sponky vyletěl malý nožík. Naštěstí Kyro včas uhnul, ale o to víc ho zajímalo, co má v tom zavazadle, když si ho takhle chrání. Začal se doslova prohrabovat batohem a přitom házel všechny nepotřebné věci za sebe. „Tak nějaká ošklivá knížka, oblečení, hadřík, nůž, sůl, zase košile… Ale, copak to tu máme, deníček?“ V bleskosti do něj nahlédl, ale bylo tam jenom pár šifer. Pustil to na zem (moc se teda deník neproletěl) a při žuchnutí se otevřela nějaká tajná záklopka a na zemi se leskly čistě bílé dopisy. Trpaslík nelenil, lehl si na záda tam, kde skončila většina věci z Morykova batohu a začetl se.

Pokračování příště (snad dřív než tenhle díl)

K1ka, Mája a Dity :D