6.díl - Trest? jak pro koho...

Mňam, ten králík je tak šťavnatý! pochvalovala si Fília.  Co si o sobě sakra myslí ten páprda?!!! vybuchl nečekaně Tyrs.  Přesně, myslí si, že je pan DOKONALÝ a že bez něho se nic neobejde. přidala se Zira.  No, mě hlavně překvapilo, jak se do něho Kir obula, že Tyrsi? Tyrs se chvíli ošíval, ale pak z něho lezlo jak z chlupaté deky: Máš pravdu, drsně ho setřela. A raději se věnoval své porci masa. Zira, která byla nezvykle potichu dodala přemýšlivě:  A co kdybychom jsme mu něco malého provedli, co vy na to? Všichni se  nenápadně ohlíželi, jestli někde poblíž není Sedo. Chceš mu snad sníst večeři nebo ho polít studenou vodou, no určitě by si nás vůbec nikdo nevšiml, dodal sarkasticky Tyrs. Ale tož nehádejte se jako lidé a raději přemýšlejte nad tím, jak mu přistřihneme hřebínek, napomenula je Fília, jenže si nevšimla, že právě vcházející Sedo slyší, co neměl.

Co?! Na večeři je kohout? řekl nechápající Sedo. Ale néé, jenom jsme se hádali, jak nejlépe připravit kohouta. Jestli ho jíst s hřebínkem nebo bez, odpověděl Tyrs první blbost, která ho napadla. Fília se Zirou si jenom vyměnili pobavené úsměvy a dál se věnovaly jídlu. 

Sedo nechápavě zakoulel očima a pro jistotu se trochu od těch tří posunul.  Jsou fakt divní... pomyslel si.

Zira náhle zaklepala na Tyrsovou  a Fíliinu mysl.  Mám to!!! zajásala.  Necháme Moryka v chládku, sdělila tajemně natěšená dračice.  Chápeš ji? hodil drak pohled po Fílii. Ta jenom zakroutila hlavou. Hlavní je odvést Seda někam daleko...dodala ještě Zira s pomstychtivým úsměvem.

Nic netušící Moryk musel sedět vedle těch dětiček, jak je nazýval. Vůbec nechápal, jak si draci mohli vybrat takové, jak to říct, ťulpasy. Celou večeři se hihňali a navíc tušil, že nejspíš jemu a to ho dost štvalo. Nebyl daleko od pravdy. Všichni tři si totiž vzpomněli na jednu nejmenovanou večeři a hlavně Kirien přemýšlela o tom, že by se tentokrát ráda zapojila taky. Tři proti jednomu, jééé. Už viděla, jak se na jeho dokonalém bílém límečku vyjímá pár červených třešní. Vtom všichni tři zmlkli, protože na ně dolehlo vědomí tří nedočkavých, natěšených draků.

 Moryk pozvedl jedno obočí, pak druhé. Co se děje? běželo mu hlavou .  Ale nikdo mu neodpovídal,tak přemýšlel nad tím, jak těch šest nesympatických osobností dostane k Eragonovi. Však on to dokáže. Není přece žádná máčka. A pak už mu můžou vlézt na hrb. Však Eragon je pěkně prožene. Ve svém sebestředném pohledu na sebe si výjimečně nevšiml, jak se ti tři najednou potichu (no akorát Korren šlápla do kbelíku a předvedla docela pěkný pád) vypařili. Potom se probral ze svého velmi namáhavého zamyšlení, uslyšel nějaké divé rány a pak už jenom tma. Nic neviděl. Kolečka mu v hlavě šrotovaly, ale furt nechápal, co se stalo. 
Mezitím venku draci zatarasili okna svými už většími těly, takže dovnitř nepronikl ani paprsek světla. Elfka zapáčila dveře klacky tak šikovně, že Moryk se bude muset hodně snažit, aby se dostal ven. A co Korren a Kyro? Ti leželi v křečích na zemi a tu jeden, tu druhý vyprskl smíchy. Šikovná Korren totiž šlápla do kbelíku s kompostem, takže kbelík pevně držel na její noze. Kirien obrátila už asi posté oči dokola a radši hlídala, jestli se někdo neblíží. Vtom se zevnitř začaly  ozývat zvláštní zvuky. Nejprve padající židle a pak nepublikovatelné výrazy a kopání do dveří, které pevně držely. Tyrs se uchechtl.  No konečně to panu Chytrému došlo, a draci se začali třást smíchem. Nejvíc se musela hlídat Fília, která málem při záchvatech smíchu odkryla okno. „No a prý, že já jsem nešikovná, vždyť Moryk zboří celý dům“ řekla  uraženě zrzka. „Na tebe nemá, ty bys ve tmě zakopla i svůj vlastní nos,“ chechtal se Kyro. „Ty skopová hlavo já tě namočím do žabí krve, pak tě pověsím za ocas mého draka a uděláme ti kolotoč a nakonec tě seškvařím v peci Rhunön, no počkej ty prťaveeej!!!!“ ječela Korren a začala Kyra honit. Ten to samozřejmě čekal, takže jak byla Korren na dosah, jen tak mimochodem nastavil nohou. A začala parádní rvačka, no takovou jste určitě ještě neviděli. 

„BACHA!!! Arya! Mizíme!!!“ sykla Kir a spolu s draky zmizela. Ale Korren s Kyrem to v zápalu boje přeslechli. „Co to tady vyvádíte?!“ zahřímala nad nimi. Kyro s Korren se okamžitě přestali rvát a rozhlédli se okolo. Nikde nikdo, jen oni dva, Arya a neutrálně se šklebící Sedo. Beztak ji sem přived on, proletělo zrzce hlavou. To už se ale ozvala další tupá rána na dveře, Arya se k nim otočila a když spatřila zatarasené dveře, přísně pozvedla jedno obočí a ledově se zeptala: „Kdo tam je?“ ač jí odpověď musela být naprosto jasná... „M-moryk,“ vykoktala ze sebe Korren a zase začala rudnout. „A proč?“ pokračovala v nepříjemném výslechu elfka. „Noo...“ Zrzce došla řeč, tak ji na pomoc přispěchal trpaslík: „Byl to jen takový žert...“ „Tak vy si jen tak z žertu budete muset urovnat cvičiště tak, aby v něm nebyl jediný důlek, a potom dostanete navíc hodinu šermu a kouzlení navíc. Je vám to jasné?“ přerušila Kyrovo vymlouvání a dodala: „A teď ho pusťte a omluvte se mu.“ Oba dva vypadali jak zmoklé slepice, když se dovlekli ke dveřím a opatrně odstranili větve bránící Morykovi v opuštění místnosti. Pak Korren vzala za kliku a dveře otevřela. Moryk ven vyrazil jako střela a asi by se po nich i pořádně rozeřval, jenže si všiml Arye, tak ty dva jen probodl pohledem a pohrdlivě pohodil hlavou.

Ze vzdálenosti asi dvaceti kroků vše pečlivě pozorovala Kirien s draky. To zas bude něco, pomyslela si a začala přemýšlet, jak těm dvěma nenápadně pomoci s trestem.

„To jsou ale kamarádi“ brblal Kyro. „Nejvíc ale dostane Zira, ona to vymyslela a pak si zmizí,“ prskala Korren. „Stejně je tohle všechno díky Morykovi. Jak já ho nemám rád!“ rozčiloval se trpaslík a přitom vztekle kopal do hroudy hlíny. „Hej neřešme už toho Mora, on jednou na to doplatí, ho přece nikdo nemůže vystát a jednou si nabije hubu. Teď makejme nebo tu budem do skonání světa,“ Pokusila se o optimistickou promluvu Korren, která to chtěla už všechno mít za sebou. Kyro si Korren nevšímal a místo toho si protřel oči. „Jsem snad blázen?“ „Jasně. Ale proč si to myslíš?“ přešla zrzka ze škádlivého tónu do otázky a zvědavě se na něho otočila. „Podívej se na zem!“ vyděšeně ukázal na samosezadělávající ďolíky. Korren se chvíli vykuleně koukala, jak se jim pod rukama zem vyrovnává úplně sama a pak se výjímečně duchaplně a nenápadně k tomu rozhlédla kolem. A za chvilku spatřila to co hledala - nad stromy kousek nalevo od nich se mihla nějaká modrá šmouha - Tyrs. Kirien totiž nebyla hloupá, a tak se ukryla tak aby jí nebylo vidět. „To Kirien,“ šěpitla zrzka trpaslíkovi a hlavou naznačila směr k Tyrsovi. „Brblej a dělej, že to vážně urovnáváš ty, ať na to nikdo nepřijde.“

Netrvalo dlouho a nad hlavami jim zakroužil Sedo. „Někde tady bude určitě Moryk,“ prozkoumávala zrzka okolní les. „Ty seš nějaká paranoidní, myslíš, že by to dělal tak nápadně?“ „Může to být taky past. Nikdy nepodceňuj nepřítele!“ tajemně se ušklíbla Korren. „Máš na mysli něco konkrétního?“ vyzvídal Kyro, třeba by se mohl dozvědět nějaký drb. „Ále nic“ usmála se sama pro sebe Korren. 

Korren měla velmi dobře vyvinutý smysl pro takové podrazáky jako Moryk. Opravdu se ochomýtal kolem cvičiště. „Jaktože jim to jde tak rychle? Objevil jsi něco Sedo?“   Ne, nic jenom 3, slovy tři chechtající se draky, ale ti jim nemohli pomáhat. Jedině možná Kirien... „No to je docela možné, ale jak by to dělala?“ mudroval Moryk. Zamyšleně se zadíval do země a dal se do chůze. 

„AAuuuuuu, pitomý kořen!!!“ ječel Moryk  a na oplátku do toho údajného kořene kopl. „Zbláznil ses?!!!“ odvětil mu ledový hlas. „Proč do mě kopeš?“ „Jé Kirien, to je ale překvapení, tak ty se takhle schováváš a proč asi! Tak už víme, kdo jim to pomáhá!!!“ zatřásl s ní Kyro.

„NEDOTÝKEJ SE MĚ!  A komu bych jako měla pomáhat?!“ a ladně odběhla. „To si vypije!“ a rychle šel pro jednu určitou osobu, která by je mohla konečně pěkně odměnit, jak si zaslouží. A s úlisným úsměvem nasedl na Seda. Samozřejmě ji velice rychle našel, jenže dotyčná osoba, totiž Arya, měla zrovna práce nad hlavu a tak na jeho pokusy informovat ji o neposlušnosti trestanců jen odsekla cosi, že nemá čas ani nervy na to řešit každou pitomost. Tak pitomost, joo? Moryk se ušklíbl - právě totiž dostal neodolatelný nápad. Už v téhle bitvě nechtěl dále být jen figurou, stane se pro jednou také hráčem...

Kirien se rozhlédla, jestli z jejího nového stanoviště není vidět Moryka nebo Seda. Po ani jednom z nich nebylo vidu ani slechu, tak se zas pustila do své „práce“. Najednou ztuhla. Od Ellesméry k nim tiše přicházela Arya. Kirien ještě víc zapadla do houští a chtěla ostatní varovat, jenže ji na ni něco nesedělo - něco jí říkalo, že Arya nevypadá tak úplně jak by měla. A než stihla přijít na to, co to je, byla už přímo za trpaslíkem a zrzkou. Arya chvíli sledovala, jak jim práce sama ubíhá pod rukama, pak si založila ruce v bok a odkašlala si. Jenže tak ,jak si Arya ještě nikdy neodkašlala. Ani držení jejího těla nebylo její - to už za ty roky rozeznat uměla. Ale ten postoj jí někoho připomínal...

„Jak vidím, jde vám práce úplně sama,“ poznamenala Arya jízlivě a Kyro s Korren sebou při tom hlase škubli. Kirien měla naštěstí tolik rozumu, aby se svým kouzlem přestala, a tak se Kyro otočil zase zpátky, hrábl do země a řekl: „Jde nám to skvěle.“ Neopovážil se dodat nic ironického nebo sarkastického, Aryu už si více rozeštvat nechtěl. Přesto jako by si toho výrazu všimla, vítězně se pousmála a řekla: „Víš, jsem ráda, že vám to jde tak rychle. Možná byste měli dostat ještě nějakou práci – něco...“ Ať chtěla říct cokoliv, nedořekla. Na cvičiště totiž vkročila druhá Arya, na tu první vykulila oči a výhružně k ní přistoupila. A v tom Kirien docvaklo, co jí na té jedné Arye připadá tak známého! Vyhrnula se z lesa a zařvala: „Moryku, ty syčáku!!!“ a rozeběhla se za nimi. Falešná Arya sebou trhla a té skutečné sršely z očí blesky, když ve starém jazyce začala odříkávat slova, která měla odhalit přestrojení. Vypadalo to zajímavě: jako by déšť postupně první Aryu smýval a na místo ní se na cvičišti začala rýsovat postava Moryka. Arysa nevěřícně začala kroutit hlavou, a Moryk měl naštěstí tolik rozumu, že nic neřekl. „Myslím že se z celou Ellesmérou uleví i mě, až odletíte, tak koukejte mazat, ať máte na zítra připravené všechny svoje věci. Ještě sice nedosahujete úrovně, jakou byste v létání měli mít, ale k moři je to ještě kus cesty, tak se snad něco nového přiučíte. A Moryku, přestrojovat se za mou maličkost byl ten nejhloupějších nápadů, jaký se kdy vylíhl v tvé hlavě...“ „A to ještě neznáte všechny,“ přisadil si Kyro. Arya ho zpražila pohledem a pak pokračovala: „...takže taky zasluhuje trest. Víš ,že já nikdy nedávám nesmyslené tresty. Proto ti ukládám cvičit po celou cestu a až do doby ,než Eragon rozhodne jinak, prostě cvičit Korren v šermu.“ Korren v hrůze vytřeštila oči a Morykovi jen odevzdaně poklesla ramena. Nebyl si totiž jist, jestli se v tomto případě opravdu jedná o smysluplný trest. Arya všechny mávnutím ruky propustila a Morykovi až teď došlo, jak bude těžké naučit ty tři dost na to, aby byli schopni přeletět moře, a při tom nezešílet. Já ti říkal, že to není dobrý nápad, rýpnul si dokonce i Sedo. „Korren,“ zavolala ještě Arya zrzku k sobě. Ta se otočila, jako by očekávala ještě nějaký trest, Arya však jen ledově prohodila, „V těchhle roztrhaných šatech nemůžeš za Eragonem. Dojdi si ke Rhünon pro jiné, a řekni, že tě posílám já.“ Korren přikývla, a pospíšila si, aby dohnala odcházející skupinku. „Půjdu s tebou,“ řekla Kirien. „Já u Rhünon bydlím. I když nechápu proč tě Arya posílá pro šaty zrovna k ní...“

„Jaktože jdeš tak pozdě?“ zeptala se Rhünon, jakmile Kirien otevřela dveře. Pak zvedla oči od kovadliny a rozžhaveného železa a nedůvěřivě si prohlédla druhou příchozí. „Já jsem Korren, posílá mě Arya pro nové šaty,“ vyhrkla ze sebe zrzka, protože se pod pohledem kovářky necítila zrovna nejlépe. Rhünon si pro sebe přikývla a pak odněkud vytáhla úhledně poskládaný bálíček. Nastavila ho k zrzce a zamyšleně prohodila: „Tady to je, ale nechápu, proč Arya chtěla, abych ty šaty ušila zrovna z...“ Nedoončila. Korren totiž v posledním okamžiku zakopla a při pádu si ještě víc potrhala už skoro zničenou sukni o třísku na vědro s vodou. Voda se ovšem se šplouchnutím vylila po podlaze a Rhünon zaraženě dodala: „...ze svých starých kovářských zástěr. Teď je mi to už ale naprosto jasné.“ Korren se celá zrudlá začala sbírat ze země. Pak si od kovářky vzala šaty, ale vzala je tak, že se celé rozbalily. Kirien na ně pohlédla a dostala takový záchvat smíchu, jako snad ještě nikdy předtím. V křečích se předkláněla a ukazovala na šaty, které skutečně byly sešity z hrubé kůže. „A pak že Arya nemá smysl pro humor,“ vydala ze sebe nakonec. „Pro humor ne, ale pro nezbytně důležitá opatření,“ dodala ledově kovářka a Korren si v tu chvíli přála raději znovu padat ze sedla své dračice.

Příští ráno stály před pracovnou Arye tři jezdci s kamennou tváří a za nimi jejich draci: Sedo, Tyrs a Fília. Kyro se už několik minut soustředěně snažil být ticho a nenarušovat majestátnost situace, když však k nim se zpožděním doběhla Kprren, nevydržel to  a rozesmál se na celé kolo. Kirien už o šatech věděla, takže se jen usmívala od ucha k uchu. Moryk se na zrzku nezaujatě podíval a nakonec s ironickým pozvednutím obočí prohlásil: „Tak tyhle jen tak snadno neroztrháš.“ „Tím bych si nebyl tak jistý,“ vypravil ze sebe poloudušený Kyro a stíral si slzy smíchu z očí. Bylo to vůbec poprvé, co Morykovi neodpověděl něco urážlivého - a asi naposled. Korren zase celá zrudlá zapadla na konec řady a Zira se postavila za ní. A pak se ze svého domu vynořila Arya. všichni zmlkli, za což jim zrzka byla vděčná, a Arya pronesla malý proslov. Něco ve stylu Učila jsem už spoustu jezdců, ale s žádnými jsem se neloučila tak radostně, jako se teď loučím s vámi, a pak všichni nasedli na své draky, vznesli se do vzduchu a následovali Moryka. Kyro měl dokonce pocit, že se po jejich odletu v lese zvedla vlna jásotu.

 Dity Mája a K1ka :D

Pápá! :D