2.díl

Stojíš venku a určitě se sama sebe ptáš, proč zrovna dneska? Dneska,
kdy je tvá touha být vlkem nejsilnější. Viděl jsem tě při každé tvé
proměně, ale ty, místo aby sis užívala svého vlčího těla, jsi vždycky
někam zalezla a přečkala to v nějaké díře schoulená do klubíčka. Máš
proměnu mnohem jednodušší. Měníš se jenom jednou do měsíce a ještě si
můžeš vybrat kdy. Ne jako my. My se musíme měnit za úplňku a novu.
Také se umíš už od začátku ovládat což je dobré, velmi dobré. Už je u
tebe. Je v lidské podobě a přemlouvá tě k proměně. Ze začátku se
bráníš. Jsi opatrná, proto ještě můžeš žít u lidí. Teď v tvých očích
vidím, že ho poslechneš. Začneš se měnit. On už je vlkem a netrpělivě
škube oháňkou. Jako vlk jsi mnohem menší než on. Menší, hbitější,
rychlejší a hlavně chytřejší. Máš černou, leklou srst. Už vyběhl a
tobě nedělá žádný problém ho dohonit. Poprvé tě vidím běžet. Ani jeden
z vás o mně neví. Ty mě ještě neznáš, ale to se spraví. On ve mně vidí
mistra a učitele. Pro něj jsem samotář, vlk, který nemá rád ostatní,
ale ve skutečnosti jsem vyhnanec. Neboj. On je skvělý nástroj, ale
jeho hlava je dutá jako ořech napadený molem. Ale s tebou, s tebou
získám zpátky svou čest a stanu se králem vlkodlaků. A nakonec celého
světa. A ty to pak všechno zdědíš. Já a ty. Páni světa. Já budu dobrý
král, ale ty budeš lepší. Mě se lid bude bát a tebe bude milovat. Já
budu ten zlý a ty ta hodná. Jednou mě zabiješ. Ale nejdřív tě musím
vycvičit. Lid nepochopí, že je to jen divadlo. Ani ty to nepochopíš.
Tak běž. Proběhni se se svým "bratrem". Běháš krásně. Ano. Vybral jsem
si správně. Příští měsíc tě on přivede ke mně a já tě začnu učit.
Naučím tě všechno. Budeš mi věřit a pak tvou důvěru zradím. Ano.
Zradím tě a ty proti mně budeš bojovat. A pak mě zabiješ. A bude svět
vlkodlaků a ty jejich milovaná královna. Váš běh končí. Oba se měníte
zpátky. Loučíte se a on se vrací ke mně. Sbohem tedy za měsíc...

Joillapa