Soud

Sedím na lavici se sedmi svými přáteli. Sice už jsem byla na dvou podobných soudech, ale žádný mě nepřipravil na tohle. Jak by mohl? Vždyť jsem byla pouhou divačkou, spořádanou žákyní, která si říkala: taková já rozhodně nikdy nebudu. A teď jsem tady a kolem mě sedí mladí Dračí jezdci. Jsou tu, aby jim Starší dali odstrašující příklad. Většina z nich na nás hledí s neskrývaným pohrdáním a nechutí. Další, mnohem menší část si nás prohlíží s bezcitnou zvědavostí. Pak jsou tu asi čtyři, kteří nás litují. Všechny je nenávidím. Nic nechápou a přesto nás soudí. Tihle Jezdci neví nic, nic o životě tam Venku, za zdmi hradů a pevností. A většina z nich to také nikdy nepozná. Jen ti, kteří se dají ke Speciálním jednotkám poznají svět Venku.

Rozhlédnu se kolem sebe. Kolik z nich asi zkusí zkoušky? Tipuji tak dvacet, možná dvacet pět. Na další výcvik jich projde zhruba pět, ale jen asi tři složí přísahu a stanou se členy Speciálních jednotek.

Hlavní soudce už zase kecá. Neposlouchám ho. Zajímá mě jen rozsudek. V davu mě zaujme tvář. Je to mladá dívka, asi třináctiletá. Menšího vzrůstu s ebenově černými rovnými vlasy a mechově zelenýma očima. Má velice zkoumavý pohled. Co si asi myslí? Bez problému proniknu myšlenkovou bariérou, která mě obklopuje. Snažím se dělat to opatrně, ale dva z mých strážných se stejně bolestně zašklebí. Dívka má na svůj věk docela dobrou obranu, ale proti mně prostě nemá šanci. Probírám se jejími základními údaji. Jmenuji se Rayla. Je mi třináct let. Jsem Dračí jezdec v učení. Strážní mě začínají tlačit zpátky do mé mysli. Mám už jen chvíli, než si toho všimne někdo důležitější. Přestanu se soustředit a na malou chvíli uvolním mysl. Vidím Raylinýma očima. Vidím sebe jak sedím na lavici a netečně hledím do zdi. Raylinou jedinou další myšlenkou je: Proč tohle všechno udělala? Tlak na mou mysl se zvýší. No jo, už jdu. Pomalu se vracím k sobě. Zamyslím se. Rayla. Hezké jméno. Jednou nejspíš skončí jako my. Nebo bude muset přestat přemýšlet nad otázkou Proč?. Tady totiž platí nepsaný zákon: Dračí jezdec nepřemýšlí, Dračí jezdec „vykonává vůli Starších“. Aještě je tu třetí možnost. Možnost, že prostě zmizí a připojí se na dlouhý seznam „pohřešovaných“ , které stejně nikdo nehledá. Ze zamyšlení mě vytrhne soudcův hlas.

„A nyní vyhlásíme rozsudek.“ říká právě. Všichni se instinktivně napřímí.

„Zde přítomná jednotka Poštolek je obviněna z velezrady, vzpoury, krádeží, dále sabotování plánů Starších a nezákonné propouštění vězňů.“ To všechno že jsem udělala? Co se o sobě dnes ještě nedozvím…

„A proto jsou odsouzeni k trestu Rozdělení.“ Ne. Rozdělení ne! Prosím! Všichni víme, co to znamená, ale soudce stejně opakuje podstatu trestu.

„Rozdělení spočívá v psychickém i fyzickém oddělení Jezdce od jeho draka. Jezde bude vyhoštěn ze země a drak vypuštěn jako Divoký. Musím ještě podotknout, že mezi Jezdci se jedná o trest horší než smrt a naposledy k němu byl odsouzen Reef Jednoruký roku 780 po smrti Eragona Stínovraha, to znamená před více než 300 lety. Konec rozsudku.“

Mysl mi přestává fungovat. V uších mi zní útržky rozsudku: Rozdělení….. horší než smrt……. Vyhoštěn ze země……. vypuštěn jako Divoký…….. horší než smrt……. Před 300lety……. Psychické i fyzické oddělení……. Horší než smrt…….Reef Jednoruký…….. Rozdělení……….. horší než smrt…….

Joillapa