1.díl

Je ráno. Vypravili jste se s rodiči a bratrem do lesa. Miluješ chození
po lese, ale tentokrát to nebude tak klidná procházka, jak si myslíš.
Je ti devět let, ale už dřív si věděla, že mezi ně nepatříš. Jdeš
daleko před nimi. Vždycky sis myslela, že ti bratr rozumí. Je také
samotářský, ale mnohem méně, než jsi ty. Také je ti i více podobný, má
stejně tmavé vlasy, ale oči má po tvých rodičích. Tví rodiče jsou oba
modroocí blonďáci a naprostí ignoranti co se týče lesa. Ty jsi, na
rozdíl od nich, tmavá. Máš černé oči a vlasy téže barvy se ta kroutí
do prstýnků. Tví rodiče se nahlas baví a možná i to je důvod, proč mě
neslyšíš. Jsi vnímavá, velmi vnímavá, ale teď nastal čas skočit ti po
krku. Už se rozbíhám, ale ty mě stále neslyšíš. Teď sis mě všimla.
Vidím v tvých černých očích strach a zmatek. Zakusuji se do tebe, ale
není to krk. Nevím, jak si tam tu ruku stihla dát. Vždycky si byla
rychlá, hodné rychlá. Dnes ale neunikneš. Dnes se nezachráníš. Už
ležíš na zemi a mě zbývá kousek k tvému krku. Zakňučím bolestí. Tvůj
bratr tě přišel zachránit. Kope do mě. Neslyšel jsem ho přijít.
Neslyšel jsem ani, že bys zakřičela. Neslyšel jsem nic. Nechal jsem se
příliš unést radostí z lovu na tebe. Vytahuješ nůž a dáváš se na útěk.
Dobrá, tebe už nedostihnu. Ale tvůj bratr mi za to vyrušení draze
zaplatí. Mé tesáky se mu zarývají do hrdla. V tlamě cítím chuť jeho
krve. Piju ji. Je sladká, ale já si přišel pro tebe. Už dost! Křičí
část mého mozku, která si ještě pamatuje na výcvik. Nepřestávám. Jeho
krev je sladká. Beru si ji jako pomstu za to, žes mi utekla. až teď ho
nechám. Kdybych pil ještě o tři minuty déle, tak zemře. Čím více krve
ztratí, tím pak bude silnější. Ještě pořád věříš, že je to tvůj bratr?
Není a nikdy nebyl. Ale ty ho máš ráda jako bratra. Bude třetí
nejsilnější. Já jsem druhý, ale neboj, ty budeš ta nejsilnější, o to
se postarám. A pak, pak uděláme ze všech lidí nás. Ty a já. Postrach a
zároveň spasitelé lidstva. Já a ty. Nejsilnější vlkodlaci všech dob…

Joillapa

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.