Život v oblacích

Něco málo vám povím o dvou světech, které vedle sebe existují, aniž by o tom kdo věděl.

V mračném světě nad námi žijí draci. Ne ti velcí těžkopádní ještěři, jaké znáte z legend a příběhů. Tito jsou jiní. Tělo mají hadovitě protáhlé, štíhlé a elegantní, křídla jemná a různých velikostí, občas nemají žádná. A žijí ve vzduchu. Nikdy nelétají dolů pod mraky. Je to pro ně totiž jako potápět se pod vodu – na chvíli to zvládnou, ale nesmějí se vydat moc hluboko a nesmějí tam pobývat po příliš dlouhou dobu. Ale jim to nevadí, oni zem nepotřebují. Spí a hnízdí nahoře na mracích. Jsou pro ně jako ostrůvky. Tito draci jsou tak lehoučcí, že je mraky udrží. To je druhý důvod, proč nesmějí žít v našem světě. Kdyby jedli věci ze země, i oni by pak byli taženi dolů k zemi. Proto se živí pouze vláhou z oblaků a slunečním zářením. Díky druhému zdroji energie mohou draci žít i nad pouštěmi a to navzdory skutečnosti, že tam téměř nejsou srážky. Slunce zde bývá po většinu roku tolik, že draci nepotřebují spát, tudíž se v noci nemusí uvelebovat na obláčcích. Potřebují ale i mračnou vlhkost, proto nakonec za mraky migrují. Na druhou stranu v severských zemích, kde část roku slunce nesvítí vůbec, funguje dračí organismus rozdílně.

Tím se dostávám k prvnímu průniku mezi jejich a naším světem. Zásadní roli v těchto situacích hraje déšť. Voda opouští mraky a padá k zemi. Dochází k ochlazení vzduchu a ke zvýšení vlhkosti. Mění se také tlak. Déšť je proto pro draky příležitostí pustit se hlouběji pod mraky. Bouřka pak obzvlášť. Tlak klesá a mraky jsou vysoké, spolu s deštěm se tak rozšiřuje vrstva, v níž draci dlouhodobě vydrží. Je to situace pro draky velmi lákavá, tudíž se v bouřkovém mraku často shlukují, v některých měsících i rozmnožují. Takto vysoká koncentrace draků nevyhnutelně vede ke střetu mezi nimi. Vnějšími projevy těchto střetů jsou blesky a následné hromobití, vyvolané náhlou změnou teploty vzduchu v bezprostředním okolí výboje. Draci však nejsou přímými původci těchto blesků, nedští blesky, jak je tomu v představách či mytologiích některých národů. Draci spíše vyvolávají jiskru, počátek, začáteční drobný vývoj, jehož sekundárním produktem je blesk. Někteří se domnívají, že jiskra vzniká pouze coby výsledek tření mezi těžkými bouřkovými mraky a dračí kůží. Faktem je, že při bouřkách se lidé venku příliš nezdržují a pokud ano, velmi vzácně hledí vzhůru k obloze. Z tohoto důvodu není příliš časté, ba naopak je přímo nezvyklé zahlédnout draka.

Druhým jevem, při kterém může dojít ke vzájemnému potkání těchto dvou světů, je inverze. Mraky se dotýkají vrcholků hor, či jsou tak nízko, že se v nich vrcholky ztrácejí nebo jsou dokonce nad mraky. Tady se vrátím k severským drakům. Tyto mechanismy jim totiž umožňují přečkání polární noci. Jednoduše přezimují v horách, kde se drží oblačnost, a v případě přesunu oblačnosti se zkrátka nechá přenést spolu s ní, zatímco tvrdě spí a sní o návratu slunce. Horší je pro ně situace, kdy se mraky ztrácejí a vypařují. To se pak drak většinou vzbudí a je nucen hledat si jiný pelech. Jelikož tou dobou nemá přísun ke slunečním paprskům, stává se často z takovéhoto přesunu souboj o život. Skutečnost proměnlivého počasí v horském prostředí vede draky k tomu, aby se zdržovali jinde, ideálně v oblastech z hlediska oblačnosti stabilnějších. Vítány jsou východní oblasti s obdobími dešťů, jako je Japonsko či Vietnam. Horám se tedy spíše vyhýbají, což je další z důvodů, proč jste je nejspíš dosud nezahlédli, byť by se zdálo, že inverze je k tomu jako stvořená.

Zbývá tedy jediná možnost, jak donutit tyto dva světy k setkání, a tou je „ponořit“ se do jejich světa. Pro nás je to let letadlem. Tyto kolosální stroje jsou však natolik hlučné, že j vyloučeno, aby se k letadlu jakýkoliv drak dobrovolně přiblížil třeba i na vzdálenost jednoho kilometru. Přesto existuje skupina lidí, jež se opravdu může setkáním s draky pochlubit. Jsou to piloti větroňů. Drobné letadélko bez motoru nedělá žádný hluk a může tak uniknout pozorností draků. Jelikož je však nutno pro takovéto setkání vystoupat do velké výšky, kolegové vyprávění takovýchto pilotů spíše nevěří. Údajné halucinace s těmito tvory pak svedou na nízký tlak a nedostatek kyslíku. Stává se, že pak sám pilot uvěří, že se stal obětí mámení smyslů. Tak jako tak, v otázce setkání s draky zůstává faktem jedna nemilá skutečnost. Český vzdušný prostor je natolik vytížen cestovním a přepravním průmyslem, že se u nás draci již téměř nevyskytují. Dočasně k nám zavítají pouze některé stěhovavé druhy, jež před zimou migrují za sluncem do našich končin. Většinou už si však vybírají klidnější lokality.

Dity :)